Naučit štěně hygieně je běh na dlouhou trať a od majitele vyžaduje značnou trpělivost i pochopení. Mnoho lidí si totiž neuvědomuje, že štěně má velmi omezenou kapacitu močového měchýře. Ten ještě navíc ani plně neovládá.

Otázkou však je, zda učit štěně nejprve v domácím prostředí na tréninkovou absorpční podložku, nebo s ním od prvních chvil chodit vykonávat potřebu ven. Obě metody mají své výhody, ale každá z nich má i jednu velkou nevýhodu. Na každý pád je ale důležité si uvědomit, že štěně nedělá loužičky naschvál a že nepřiměřený trest může situaci násobně zhoršit.

Jak dlouho vydrží štěně nečůrat

Obecně se říká, že co ukončený měsíc, to hodina navíc, po kterou pejsek vydrží udržet moč. Měsíční štěně tak podle této poučky vydrží hodinu, dvouměsíční dvě hodiny a tak dále. Toto tvrzení je však samozřejmě pouze orientační. Rovněž záleží i na tom, kolik toho pejsek vypil, co v dané době jedl, jestli si hrál, nebo se zrovna probudil.

„Štěňata ještě nedokážou dostatečně kontrolovat svůj močový měchýř ani anální svěrače. Pocítí-li potřebu, musejí ji vykonat ihned. Ve stáří 8 týdnů se štěněti naplní močový měchýř za zhruba 75 minut, ve 12 týdnech za 90 minut, v 18 týdnech za 120 minut. Příjem potravy a vody i jakákoli aktivita produkci moči urychlí,“ tvrdí veterinářka Hana Žertová na svém webu.

Udržet moč po celou noc by mělo být štěně schopné okolo jednoho roku věku. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo, takže i po ročním psovi můžete občas doma najít loužičku či hromádku. A naopak, někdy si už půlroční štěně umí stoupnout ke dveřím a dát jasným zakňučením či štěknutím signál, že potřebuje jít ven.

Čůrací podložka – ano nebo ne?

U opravdu malého štěněte musí být každý chovatel připraven na to, že se u něj doma budou objevovat loužičky a páchnoucí hromádky. I z tohoto důvodu volí řada pejskařů přechodné učení na tréninkovou absorpční podložku. Toto opatření se hodí například během noci, kdy štěně potřebuje vykonat potřebu, ale páníček spí.

Více o podložkách a o tréninku tomto videu:

| Video: Youtube

Princip absorpční podložky je jednoduchý; jakmile majitel zaznamená, že se štěně chystá vykonat potřebu, přemístí jej na podložku. Pokud pes vyprazdňování dokončí, následuje pochvala. Pes je čistotné zvíře a velice rychle pochopí, k čemu je podložka určená. Metoda však může mít i jednu velkou nevýhodu. Snadno totiž přeroste v problém, který se následně složitě odbourává.

„Při učení na plenku štěňátku říkáme, že venčit se doma je vlastně v pořádku. Ale jednou chce každý dojít do bodu, kdy podložku úplně odstraní. V tento moment vznikne v hlavě štěňátka obrovský zmatek. Dříve se totiž doma venčit mohlo, a najednou je to úplné tabu. Pejsci si pak mohou hledat náhradu v kobercích, polštářích a podobně,“ vysvětluje Veronika Kozubková, která se výcviku psů věnuje už přes 10 let.

Přestože absorpční podložky určité výhody přinášejí, mohou být pro štěně dokonce i nebezpečné. Štěňata je mohou v době vaší nepřítomnosti žvýkat, trhat i pozřít.


Nahrává se anketa ...

Výcvik pomocí podložek očima chovatelů:

  • Petra Martínková, majitelka zlatého retrívra (Praha): „Když byla Keisi štěně, celkem jsme si s ní užili. Chodila jsem s ní ven co dvě hodiny, chválila ji za loužičky i hromádky na trávě. Doma měla u dveří tréninkovou absorpční podložku, na kterou se pěkně naučila chodit. Problém byl, že začala považovat za podložku cokoliv, co bylo na zemi. Koberce, koupelnové předložky či deku, která spadla z gauče. Načůrala si i do pelechu. Pomohlo až to, když jsme všechno ze země odstranili a začali ji brát ven každé dvě hodiny i v noci. V půl roce už vydržela přes noc, ale hned po probuzení jsme museli letět ven. Jinak byla loužička,“ říká majitelka dnes pětileté Keisi.
  • Andrea Poláková, majitelka mopse (Ústí nad Labem): „Bobo byl jako štěně v tomto ohledu naprosto ukázkový. A to i přesto, že mi ho chovatelka dala už v pátém týdnu. Dvakrát jsem ho dala na podložku, ukázala mu, kam má dělat loužičky a on na ni sám od sebe začal dělat i bobky. Nikdy se nestala nehoda. Tedy pokud nepočítám případy, kdy si stoupl předními packami na podložku, ale zadní nechal na parketách. Samozřejmě šlo všechno vedle. Ale to se stalo jen párkrát ze začátku,“ chválí dnes dvanáctiletého Boba chovatelka.
  • Kamila Novotná, majitelka boxera (Pardubice): „Když jsme si přinesli Tima domů, hned po příchodu do naší ložnice udělal obří bobek přímo na nový koberec. To bylo ale tím, že jsme to vůbec nečekali. Hned poté jsme se začali plně soustředit na jeho projevy. Brzy jsme se naučili, jak vypadá pes, který hledá místo na čůrání nebo kakání. Jakmile jsem si všimla, že začíná obcházet a hledat místo, vzala jsem ho na zahradu. Stejně tak po každém jídle, po vyspání, po hře a pro jistotu i před ulehnutím. V pěti měsících už věděl, že když si stoupne ke dveřím a štěkne, půjdu s ním ven,“ popisuje svoji bezpodložkovou metodu majitelka tříletého boxera.
  • Jan Marek, majitel výmarského ohaře (Brno): „Tréninkovou podložku jsme používali, ale ve formě novin na starém odřezku linolea. Nikdy nečůrala vedle. Možná, že to bylo tím, že noviny mají naprosto odlišný povrch od koberců. Měli jsme to ale jen na noc na prvních pár týdnů. Řekl bych, že je to hlavně o komunikaci se psem. Vypozorovat, že se mu chce. Přenést ho tam, kde chcete, aby potřebu vykonal. A třeba ho i povzbudit: ,Udělej loužičku/bobek‘. A pak ho pochválit,“ hovoří majitel osmileté feny.

close Venčení štěněte na trávníku od samého začátku naučí psa, že domov není vhodný prostor pro vykonávání potřeby. info Zdroj: Shutterstock zoom_in Venčení štěněte na trávníku od samého začátku naučí psa, že domov není vhodný prostor pro vykonávání potřeby.

Proč učit pejska rovnou ven

Venčení psa od prvních okamžiků výhradně venku se může výhledově jevit jako lepší cesta. Riziko, že pejsek začne doma záměrně čůrat na koberce, je v tomto případě mnohem nižší. „Někteří pejsci, kteří jsou učeni na podložku, mohou vyhledávat podobné povrchy a začít čůrat na veškeré textilie ležící na zemi. Navíc, pokud už pejsek nějaká místa v domácnosti počůral, hrozí, že se na ně bude vracet,“ říká Veronika Kozubová.

Učit pejska pouze na venkovní vyprazdňování má však jednu obrovkou nevýhodu. Vyžaduje totiž prakticky absolutní nasazení majitele psa, nebo i střídání nočních směn s partnerem. Pejska je totiž potřeba neustále pozorovat a umět určit okamžik, kdy je nutné čtyřnohého kamaráda popadnout a upalovat s ním ven. A to jak v létě, tak ve sněhové vánici.

Jak poznat, že se chce psovi čůrat

Ať už zvolíte jakoukoli metodu, jistotou zůstává, že se budete muset naučit číst signály, které váš pes vysílá. Během pozorování štěněte si lze velmi rychle všimnout, že se před vykonáním malé či velké potřeby chová pokaždé stejně. To posyktuje určitý čas k tomu psa uchopit a odnést tam, kam chcete, aby se vyprázdnil. Ať už ven, nebo na podložku.

Pes, který potřebuje vykonat potřebu, většinou:

  • Čichá ke koberci, podložce, či k zemi.
  • Hrabe na místě.
  • Točí se do kolečka.
  • Očividně „něco hledá“.
  • Pohazuje volně ocáskem ze strany na stranu za chůze.

Štěňátko byste také měli umístit na podložku či odnést ven především ve chvíli, kdy se probudí, po jídle, po hře i po uplynutí určitého časového intervalu (v závislosti na věku štěněte).

„Pokud si všimnete, že vám dává pes signál nebo pozorujete, že se mu chce, ihned ho vezměte a vyneste ho ven. Zůstaňte však v klidu, nepanikařte, ať ho nevyděsíte. Nezapomeňte ho pak pochválit, ale opět v klidu. Pes se musí naučit, že je to běžná součást života,“ popisuje správný postup Veronika Kozubková.

Jak naučit psa čůrat venku

Pokud se rozhodnete venčit psa od samého začátku, zaznamenat, že cítí malou či velkou potřebu, je jedna věc. Dalším úkolem pak je psa venku k vyprázdnění přimět a vštípit mu do hlavy, že toto je jediná možnost. I přesto, že si teď možná myslíte, že to vaše štěně nikdy nedokáže, jednou si o venčení bude schopno samo říct.

„Začněte tím, že si vyberete místo, kde budete chtít, aby se štěně na vodítku venčilo. Ve chvíli, kdy si skutečně uleví, použijte konkrétní slovo nebo frázi. Štěně se ji brzy naučí a příště už může vykonat potřebu na váš popud. Nezapomeňte ho odměnit či pochválit, kdykoliv se venku vyprázdní,“ radí nezisková organizace The Humane Society of the United States, která se věnuje ochraně zvířat.

Základ uspěchu tkví v tom, naučit se rozpoznávat signály a štěně zavčas odnést ven:

Pokud se pejsek venku nechce vyprázdnit, může pomoct udělat pár kroků, pohrát si s ním či mu nabídnout trochu vody. Možná jste totiž na správném místě, ale v nesprávnou dobu. Pejska následně vezměte domů a zkuste to znovu třeba za 15 minut.

„V noci je to trochu jiné. Většina štěňat zvládne spát zhruba sedm hodin. Pokud se v noci probudí a začne chodit po bytě, nemluvte na něj, nerozsvicejte, jen ho popadněte a vyneste ven. Až se vyprázdní, přeneste ho zpět do pelíšku,“ pokračuje organizace bojující za práva zvířat.

Riziko, že se pejskovi bude chtít v noci čůrat, můžete snížit tím, že mu zhruba 2,5 hodiny před spánkem odeberete misku s vodou (samozřejmě s ohledem na aktuální teplotní podmínky). Když se to nepovede, a pejsek se i přesto vyprázdní doma, netrestejte ho. Nedělá to naschvál.

Jakým způsobem psa rozhodně netrestat

Najdete-li doma loužičku nebo hromádku, obrňte se trpělivostí a po pejskovi je ukliďte. Štěněcí období bez loužiček ještě nikdy nikdo nezažil. To vyplývá i z diskuze vedené zkušeným psím psychologem Rudolfem Desenským, ve které si předávají své rady majitelé psů z celé republiky. Z diskuze vyplývá, že trestat štěně za něco, čemu nemůže rozumět, je nejen neetické, ale často i kontraproduktivní.

Nevhodné tresty jsou především:

  • Vymáchat psovi v louži čumák.
  • Plácnout ho stočenými novinami přes zadek.
  • Plácnout přes čumák rukou.
  • Křičet na něj a zavřít ho za dveře.

„Vymáchat psovi čumák v louži běžně končí nejen obrovským strachem psa z jeho vlastního pána, ale také tím, že to po sobě začne sám uklízet. A věřte mi, že je to nejen dost nechutné, ale hodně špatně se to pak odbourává,“ varuje psí psycholog před praktikou, kterou mnoho majitelů psů stále používá.

Lepší je psa při vykonání potřeby v prostředí domova napomenout jasným, ale klidným „Ne“ nebo „Fuj“, okamžitě ho odnést ven a tam ho naopak za vykonání potřeby pochválit. Pes časem pochopí, co je žádoucí a co nežádoucí.

Pokud štěně udělalo loužičku doma na nevhodné místo, není to jeho chyba. Je to chyba majitele, který nepostřehl jeho signál. Jediným vhodným postupem je mávnout nad tím rukou, loužičku utřít, začít nanovo a říkat si: „Je to jen období“.

Zaujal vás tento článek? Přečtěte si i další z nabídky níže věnující problematice soužití se zvířaty z různých úhlů pohledu.