Bylo to trochu divoké ráno.

Před půl osmou jsem se chtěl vydat na tradiční ranní běh, abych se ještě do osmi stihl vysprchovat, dokud poteče voda. Věděl jsem, že od 8 do 12 nepoteče. Když jsem pomalu uváděl nohy do klusu, zvoní mi v kapse telefon. „Tak v Palackého neteče už teď," oznamovala mi kolegyně z redakce a já zvažoval, že se na běhání vykašlu. Představa, jak sedím celé dopoledne zpocený a lepkavý u počítače, či v horším případě jezdím po městě, fotím a ošívám se kvůli zasychajícímu potu mě trochu vyděsila. Ale riskl jsem to a vyšlo to. Ze sprchy to doma před osmou teklo krásně.

Pak jsem se vypravil do města. Za prvé zjistit, kde přesně zaměstnanci Vodovodů a kanalizací opravují unikající vodu. A za druhé zjistit, co na vyschlé kohoutky říkají Nymburáci a jestli využívají cisternu s pitnou vodou, kterou radnice slíbila na suché dopoledne přistavit na náměstí.

Zaměstnance VaKu i s technikou jsem objevil před kavárnou Na Staré Poště v Tyršově ulici. Zatímco stroj tupými údery nahlodával silnici, další dva lidé ve svítivých vestách řídili kyvadlově dopravu.

O kus dál v téže ulici jiní dělníci instalovali zákazové značky kvůli objížďce a projíždějící řidiči, kteří netušili, co se v Nymburce děje, si od plic zanadávali.
Nepublikovatelná slova volil i pán na náměstí, kterého jsem oslovil, když si čepoval 
z přistavené… no cisterna to nebyla, řekněme z většího barelu. „Vadí vám, že neteče voda?" formuloval jsme opatrně otázku. „Ne, vůbec mi to nevadí," cítil jsem z jeho hlasu ironii a vztek. A pak spustil lavinu sprostých slov, hlavně proto, že to ti … nedovedou říci napřed.

Faktem je, že překvapena přerušením dodávky vody byla i řada provozoven v centru. „Aha, no tak to můžu zavřít," reagoval například muž, který otevíral kavárnu v přilehlé uličce.

Vyrazil jsem na poštu a do vedlejší prodejny potravin. Paní za přepážkou, respektive v obchodě pokladní mi odpověděly takřka shodně. „Ráno nám to řekli vedoucí. Holt si třeba nemůžeme umýt skleničku po kafi, ale jinak na provoz to nemá zásadní vliv," pravily obě ženy.

Podstatně hůře na tom byly restaurace. Číšník od Gregorů, Radek Maška, zažíval trable od samého rána. „Musel jsem si čistit zuby v kofole. Ještě si potřebuju umýt hlavu, ale to už se mi v kofole dělat nechce. Tak aspoň, že je tady na náměstí voda, půjdu si natankovat," zhodnotil situaci ze svého pohledu. Ale z pohledu restaurace problém stále řešili. „Původně jsme mysleli, že otevřeme o něco později, až voda poteče. Ale máme už na jedenáctou rezervaci, takže prostě v jedenáct otevřeme. Navařeno máme, horší je, že není v čem mýt nádobí. Slečna je tam z toho už teď nešťastná," říkal Radek. To bylo kolem půl desáté dopoledne.

Podobně na tom byli také na Záložně na náměstí. „Nic jsme o tom nevěděli. Nevíte, do kolika to nepoteče?" uvítala mě otázkou servírka. Nakonec se usnesli, že tedy na desátou otevřou, ale zákazníky budou informovat o tom, že nemohou jít na toaletu. Což v restauracích bývá docela problém. „Toalety zamkneme a budeme říkat, že nemůžeme vařit ani kávu," uzavřela servírka.

Jak jsme zjistili, Nymburákům ani tak nevadily samotné suché kohoutky, jako to, že se o tom nedozvěděli s předstihem.

A co na to mluvčí radnice? „Na našich stránkách města je tato informace vyvěšena už od 25. února. Několik dnů už tuto zprávu hlásí také městský rozhlas," říká Olga Havránková 
z nymburské radnice. Podle jejich slov chod úřadu nijak omezen nebyl a úředníci o situaci včas věděli.

Možná bude pro příště čas zamyslet se nad tím, zda by alespoň provozovny typu restaurací a kaváren neměli být informovány i jinak. Pokud totiž nechodí na stránky radnice, městský rozhlas uslyší v uzavřených provozech těžko.