Posluchači 
v Nymburce budou mít v dubnu jedinečnou možnost slyšet Kühnův dětský sbor, jedno 
z nejstarších a světově známých českých sborových těles, pod vedením uměleckého ředitele profesora Jiřího Chvály. Ten letos v květnu oslaví své životní jubileum – neuvěřitelných osmdesát let od narození. Je tak pouze o jeden rok mladší než sbor sám, založený v roce 1932. Nymburk má velkou výhodu, protože předseda správní rady sboru je Nymburák Martin Zikmunda, který tento velmi atraktivní koncert pořádá.

Jak jste se dostal do správní rady tak významného hudebního tělesa?

Dostal jsem se do výboru sboru díky mé paní, Madlence Zikmundové (vyučující klavír na ZUŠ Nymburk – pozn. autorky), která se rozhodla, když byla naše dcera maličká, asi pětiletá a hezky zpívala, že ji dáme do některého sboru. Tehdy jsme se rozhodovali mezi Bambini di Praga a právě Kühnovým dětským sborem. Nakonec jsme se z řady důvodů rozhodli pro Kühnův dětský sbor. Dcera Kateřina prošla spoustou oddělení až po to koncertní, kde už pár let zpívá. Díky tomu, že jsem dceru často vozil na zkoušky, mě umělecký ředitel sboru, pan profesor Chvála požádal, zda bych se o sbor nechtěl víc starat. Těleso je obecně prospěšnou společností, která má své vedení 
a svou správní radu a já jsem jejím předsedou.

To znamená, že se staráte
o propagaci sboru?

Starám se především o právní záležitosti, ale snažím se 
i organizovat některé akce sboru. Minulý rok jsem například dával dohromady a organizoval zájezd sboru do Jihoafrické republiky. A samozřejmě také rád ukáži tady 
v Nymburce, co sbor umí. Sbor sem ostatně jednou za čas přijíždí.

Kdy byl v Nymburce naposledy?

Naposledy to bylo tuším před více než třemi roky, tenkrát to byl koncert v kostele sv. Jiljí. Koncert duchovní hudby byl tehdy hodně zajímavý, kombinovaný i s varhanní hudbou. Nabídl duchovní hudbu od středověku až po současnost. Nevýhodou bylo, že sbor musel zpívat na kůru. Tentokrát sbor zazpívá v divadle na pódiu a program bude zcela jiný.

Jak se dnes takový sbor má šanci prosadit?

Největší problém v dnešní době je financování sboru. Kühnův dětský sbor působí od roku 1990 jako samostatné těleso a sám se musí financovat.

Nedostává žádnou státní podporu?

Podpora je, ale není trvalá. Každý rok je třeba žádat 
o grantovou podporu, která přichází z mnoha stran. Ta největší je z pražského magistrátu. Letos se nám podařilo poprvé, že jsme získali grant z ministerstva kultury z kapitoly Profesionální umění, kam spadá například i podpora pražských divadel. Dosud se všechny dětské 
a mládežnické sbory považovaly pouze za amatérské a stát se na ně tak díval. Ale podařilo se konečně po více jak dvaceti letech samostatné práce (před tím byl sbor součástí České filharmonie), že Kühnův dětský sbor získal statut profesionálního tělesa a získali jsme díky tomu velký grant. Získáváme i jiné granty na dílčí projekty, například město Nymburk nás podporuje pro chystaný koncert, který pořádáme ve spolupráci s Hálkovým divadlem. To nám zajišťuje například propagaci, organizaci na místě a prodej vstupenek.

Kdy se koncert koná a jaký repertoár Kühnův dětský sbor přiveze?

Koncert se koná v Hálkově městském divadle 16. dubna od 19 hodin. Rozhodli jsme se, že chceme nymburské veřejnosti ukázat především dvě díla, u nichž sice sbor představuje významnou součást, ale kde se přitom nejedná pouze o zpěv. První dílo, Slavnosti jara, které jsme předvedli v Jižní Africe, napsal původně Otmar Mácha jako zpívanou suitu pro dětský sbor. Je to adaptace známých lidových písní z Čech, Moravy 
a Slovenska s tématikou jarních lidových zvyků. Když toto dílo slyšela známá česká choreografka Živana Vajsarová, rozhodla se, že k němu dokomponuje taneční složku. Takže velká část programu tady v Nymburce bude tato taneční suita. Druhé větší dílo, které je u nás velmi populární, je Otvírání studánek od Bohuslava Martinů. To je hudební kantáta, kterou Martinů napsal na motiv básně, která popisuje lidový zvyk jarního čištění studánek.

Zmínil jste se, že sbor absolvoval na podzim loňského roku zájezd do Jižní Afriky.

Afrika bylo velice zajímavé turné především díky tomu, jak vzniklo. My jsme si totiž před časem uvědomili, že africký kontinent je jediný, kde do té doby sbor nezpíval. Navštívil několik desítek zemí 
v Asii, na americkém kontinentu, samozřejmě většinu zemí Evropy, ale nikdy nebyl v žádné africké zemi. Díky kontaktům na africký sbor 
z Kapského města, který byl v Praze před dvěma lety, a který s námi zpíval, jsme se rozhodli, že kontakty využijeme a uspořádáme turné na jihu Afriky. Jižní Afrika nás překvapila tím, kolik kvalitních dětských sborů tam funguje. Prakticky každé větší město má nějaký hodně kvalitní sbor. Turné vypadalo tak, že jsme se v každém městě spojili s místním sborem a uspořádali společné koncerty. Oni nám pomohli s ubytováním 
a s propagací, my jsme naopak přivezli kvalitní český repertoár.

Jak dlouho jste tam byli?

Během tří týdnů jsme projeli větší část Jižní Afriky, uspořádali jsme šestnáct koncertů, zpívali jsme od Kapského města přes Port Elizabet a Pretorii až po Johannesburg. Velice zajímavý byl koncert 
s prestižním chlapeckým sborem Drakensberg Boys Choir. Je to vlastně chlapecká internátní škola sborového zpěvu, která působí v krásném místě Jižní Afriky, uprostřed Dračích hor (Drakensberg Mountains). Mimochodem tento sbor přijede v prosinci do Prahy a budeme mít společný koncert.

Jaký repertoár jste vezli do Jižní Afriky?

Především český repertoár 
a zajímavé na tom bylo, že na všechny koncerty se přišli podívat čeští krajané. Ti byli nadšení z toho, co tam zpíváme. Byl to repertoár Smetany, Dvořáka, a dalších známých skladatelů. Hlavní součástí programu bylo taneční pásmo Slavnosti jara a z toho byli krajané samozřejmě nadšení. Říkali, že to byl po delší době větší kontakt s naší kulturou, se kterou se nemají možnost setkat tak často, jako my tady v Čechách.

Jak reagují Afričané na naši hudbu?

Afričané reagují velice spontánně. Říkají, že v Africe se nikdy nevyvinula kultura evropského stylu, protože neměli tak často možnost setkat se s hudbou evropských skladatelů tak, jak máme možnost my tady v Evropě. Byli velmi nadšeni ze jmen jako Dvořák, Smetana, Martinů, která i jim něco říkají. A byli rádi, že mohou často poprvé tuto hudbu slyšet.

A jak vy jste přijali africkou hudbu?

Rozhodli jsme se nastudovat některé jihoafrické písničky. Jejich hudba, to je vlastně směs původních afrických domorodých černošských vlivů s vlivy evropské hudební kultury. Hodně sborové hudby je zpíváno v afrikánštině. Náš sbor je naštěstí zvyklý studovat ledajaký repertoár, takže nebyl zas takový problém nastudovat například jihoafrickou hymnu. Celé turné totiž končilo koncertem na velvyslanectví České republiky 
v Pretorii v rámci oslav státního svátku. A tam se zpívala česká i jihoafrická hymna. Text jihoafrické hymny je vytvořen ve čtyřech jazycích, dvou domorodých, afrikánštině a angličtině.

Mohou se posluchači v Nymburce těšit na nějakou ukázku 
z toho, co se sbor naučil v Africe?

To nepředpokládám. Chceme tady přednést českou hudbu. Možná přídavek…

Jak velké děti byly na turné?

V koncertním oddělení sboru jsou nejtalentovanější zpěváci zhruba od deseti do dvaceti let. Takže je to spíš dětský 
a mládežnický sbor. Nejmladší dítě, které turné absolvovalo, bylo desetileté. Celkem jelo třicet šest zpěváků.

Jak jste po Africe cestovali 
a kolik jste ujeli kilometrů?

Cestovali jsme pronajatým autobusem a během osmnácti dnů jsme projeli, jestli se nemýlím, asi tři a půl tisíce kilometrů. Takový zájezd není velká rekreace, ale děti byly nadšené.

Co pro vás bylo na Africe nejzajímavější?

Jižní Afrika není typická Afrika. Je to země hodně krásná a rozmanitá. V rámci turné jsme neměli čas zajet do velkých národních parků, nicméně určitě velmi zajímavé jsou malé privátní parky, kterých je tam spousta. Jsou specializované na slony, opice nebo ptáky. Takže jsme si například mohli hladit slony – to nám v žádné evropské ZOO nedovolí.