Tolik jsem se po loňské pracovní zkušenosti těšila na letošní Želviádu, že si jako začínající vodačka taky těch jedenáct kiláčků s pěti zastávkami na občerstvení sjedu. To by na mě ale zase nesměla vyjít služba. Jinak vyšlo všechno: sluníčko, lodě, fajn lidi. A tak jsem se opět ocitla na druhém břehu, tedy coby bedlivý pozorovatel. A že se je na co dívat!

„Ahój vodáci!“ vytrhl mě 
z myšlenek hlas šéfa akce Želvy z tlampače. Zrovna dorazil druhý autobus plný natěšených vodáků, vodaček i vodáčat a už má smysl hlásat důležité informace. Pod hrází žehuňského rybníka se rozléhá startovní informace: v 11 hodin Želva odemkne Cidlinu pod hrází a první lodě se dotknou hladiny.

Příchozí si odnáší rezervované lodě stranou, blíž k řece 
a předstartovní napětí ředí zlatavý mok u prvního stánku. Já jsem po všech stránkách na suchu a tak fasuji alespoň plačicku Želviáda 2012. S útěchou, že tam skutečně patřím, se vrhám do víru příprav mezi šťastlivce, kterých se sjezd letos skutečně týká 
a naprosto zapadám.

„Tequila, tequila, sombréro…“ nemůžu nezamířit k veselé partičce chlapíků, jejichž barvy a úsměvy září na dálku. Duhová sombréra na hlavách a havajské věnce na krku. „Přijeli jste z daleka,“ odhaduji posádku. „Ale tak vzali jsme to z Mexika přes Hawai a tady Cidlinu budeme sjíždět poprvé. Sjedeme jezy do metru, ale skákat nebudem,“ halekají Hradečáci a mávají pet lahví s podezřelou tekutinou, 
o které tvrdí, že je to burčák.

Narážím i na posádky normálně oblečené, ale s velmi netradičními plavidly. Tak třeba sympatický pár přímo ze Žehuně chystá vyplout s polystyrenovým ledoborcem. „Vyráběl jsem to asi čtyři dny, ten vepřík na špici, to je vyhledávač ker,“ vysvětlil se smíchem autor plavidla.

Tradičně největší koráb si přivezla vícečlenná posádka 
z Libice nad Cidlinou a Kanína. Loni pluli jako piráti, ale proč mají letos na přídi to zelené koště? „Letos plujeme na lodi Legalizace,“ naťukl záměr kapitán a ukázal nápis na vlajce. Náznak konopí na přídi vyvažoval kufřík poslední záchrany na zádi.

Zatímco klábosím s posádkami, hladina Cidliny pod povolenou hrází stoupá. To aby čluny nedrhly o dno. Vždyť letos Želva s bratrem obdrželi 
o třetinu víc rezervací na lodě, než loni. Dvě stě vodáků snad řeka unese. Hladina stoupala přímo úměrně s řekou také 
v žilách a tak to podle odborníků má být (viz teorie vyrovnávání hladin).

Otočení velkým kovovým klíčem na míru si vrchní vodák Želva opět po právu vychutnal. A jde se na vodu, což pro mě znamená zůstat na břehu a fotit. A také mávat a křičet „Ahój!“ Po pár odpluvších to jedna posádka nevydržela ani k prvnímu jezu a „udělala se“ hned u břehu.

Salvu smíchu ze břehu proráží tlampač: „Zadák shání háčka! Odpadl mu háček a rychle shání nového! Musí jí být víc než šestnáct a méně než padesát!“ Dělám, že neslyším, a jdu pozdravit Poděbraďáky.

„Cidlina bude určitě rychlejší, než vodáci, když se budou zastavovat v každém občerstvení po cestě,“ odpověděl mi šalamounsky Želva na dotaz na průtok vody a měl každopádně pravdu.

Kolem sedmé večer připlouvali k soutoku Labe s Cidlinou poslední výletníci. Vodácký candrbál v místní restauraci už byl v plném proudu a některé roztančené manželky se jen velmi neochotně vyšly ven podívat, jak to ten jejich dobojoval.

Z lodě nakonec vylezl každý. Z někoho kapala voda, někdo si cestou odkládal a někdo doplul docela nalehko. Největším otužilcem se stal chlapík z poslední lodě, který jen 
v nenápadném prádle vypadl 
z lodě do vody, aby vytáhl člun na břeh. Před nevěřícně přihlížejícími v bundách nebo aspoň mikinách začal provokativně rozcvičovat své zrůžovělé tělo. Nakonec i jeho zlákala country kapela a snad 
i manželka dovnitř.

Cidlinu zdolali všichni suchou nebo mokrou nohou a to se přeci musí oslavit.

Teorie vyrovnávání hladin 

Člověk by měl do lodi na vodu nasednout s hladinkou tekutin, aby vyvažoval hladinu řeky. Okolní voda je totiž mokrá, je tedy důležité, mít dostatek tekutiny také uvnitř těla, aby toto prostředí bylo také mokré a opět se hladiny vyrovnávaly. Na vodě je tedy nutné udržovat hladinku.