První ahoj patří Ádě a Šárce z Domu dětí a mládeže Symfonie Poděbrady a jejich posádce. Letos jedou Cidlinu poprvé a hned mají celkem zimu. Hlavní ale je, že neprší a podle zásob na plavbu jsou vodačky připravené na všechno. Vidím posádku z Dobšich a Libice, přes které vede trasa. Letos neregistruji žádné speciální plavidlo, zato stylových pokrývek hlavy i celých převleků se několik najde. Námořníci jsou někteří zdejší, ale třeba posádka kovbojů má kořeny v Mostě, Praze, Žatci, Opavě i Ostravě.
Opět po roce se shledávám s hradeckou posádkou věrnou Želviádě a svému mexickému stylu. Z rozesmátých vodáků v kraťasech s pivem v ruce je mi (v bundě a dlouhých kalhotách) přeci jen zima. Ukazují mi své zlepšováky: natahovací pletené podkolenky (zjevně dámské) a plyšovou opičku Moli, která se pro pořádek drží vodákovi za krkem rovnou.
Děti se zahřívají gulášem, rodiče čajem i něčím ostřejším, všichni v družném hovoru a zdánlivě to vypadá, že se nic moc neděje. Neustále ale probíhá vykládání lodí, jejich přebírání posádkami a plnění vodotěsných barelů věcmi na plavbu.
Guru akce Milan Želva Růžička všechny pozdravil Ahoj! tlampačem a v jedenáct hodin odemyká kovovým klíčem řeku pod splavem ze Žehuňského rybníka. Vyjednané pootevření stavidla nenechává Cidlinu klidnou říčkou. Asi stovka lodí postupně sedá na hladinu a míří přes pět jezů a občerstvení na soutok s Labem.
