Krátce po poledni se nábřeží v Žehuni zaplnilo zvědavci s foťáky a dětmi ze školy. Chlapíci v rybářském dole na břehu dopili horký groček, upravili si na nohou obří gumáky a šlo se na věc. Výlov Žehuňáku mohl začít.

Rybáři poprvé podběráky zalovili ve zbytcích vody, která zůstala pár set metrů od kraje v jinak vypuštěném rybníku.

Jaký úlovek se letos očekává? „No vy ste dobrej. Vždyt jsme do nich teprve hrábli. Ale vypadá to, že zase okolo sta metráků vylovíme,“ zahlaholí dobře naložený vedoucí rybářského střediska v Chlumci nad Cidlinou Pavel Bergr.

Zkušeně obhlíží svou sehranou partu. Pro zhruba desítku mužů je každoroční účast na výlovu v Žehuni takovým svátkem, jako pro milovníka vína víkend strávený v moravském sklípku nebo pro hodináře oprava historických kukaček.

Kouzlo podzimní atmosféry nad rybníkem si vychutnávají i nejmenší školáci. „Tý jo, viděl si, jak se ten kapr nádherně projel po tom tobogánu do kádě? Já bych chtěla taky. Já ji závidím,“ říká copatá slečinka vedle stojícímu spolužákovi. „Ty si fakt blbá. Pro tu rybu je to tobogán smrti. Ta už si nikdy takhle nezajezdí, chápeš to?“ opáčil rezolutně chlapec, který v tom měl absolutně jasno.

Svým způsobem naposledy si žehuňského výlovu užívá i místní rybářský guru Václav Kavka. Ten stál v pozici rybáře poprvé při výlovu v roce 1963. Letos prý naposledy. „Už mě všecko pobolívá. Za rok tu místo mě bude jiný kandidát. Ale když budou chtít chlapi pomoct, tak pomůžu,“ říká s dávkou nostalgie. V tu chvíli není jasné, jestli má pod okem kapku vystříklou z rybníka nebo bezděčně vytékající slzu.

Přijíždějí první náklaďáky, které metráky ryb odvážejí k dalšímu zpracování. Většina ryb skončí na štědrovečerním talíři.

Ale do Vánoc daleko a do konce výlovu taky. Posledního šupináče vytáhnou rybáři v pátek. Do té doby však na břehu budou čvachtat rybářské gumáky a nad vodou se bude vznášet vůně horkého čaje doprovazená lehce rumovým odérem.