„Au! To bolí! Pomozte nám někdo!," znělo 
z jednoho z pěti stanovišť Závodu první pomoci pro základní školy, který uspořádala Střední zdravotnická škola v Nymburce. Znělo to opravdu věrohodně.

Hlouček dívek se zrovna blížil ke dvěma zraněným dívkám, které se srazily na cyklostezce a byly obě v šoku. Jedna měla rozbitá obě kolena 
a u druhé se nedala vyloučit zlomenina levé ruky. „Pomozte mi někdo nebo vykrvácím," opakovala jedna ze studentek, která jako figurantka představovala jednu ze zraněných dívek. Soutěžící dívky se po sobě bezradně podívaly, až jednu z nich napadlo, že by měla volat záchranku. „Jsme na nymburské cyklostezce, kde se srazily dvě dívky, jedna krvácí," hlásila imaginární telefonistce ze záchranky.

Rozhodla jsem se podívat na další čtyři stanoviště se zvědavostí, jak to bude probíhat tam. Šla jsem po cestě parkem na Ostrově podle červených fáborků. V lese na dalším stanovišti ležel zraněný chlapec, kterému z rány od pokousání psem pulsovala krev. Mělo jít o tepenné krvácení. Opět to vypadalo velmi věrohodně. Později jsem si všimla, že figurant má hadičku s červenou tekutinou protaženou tepláky až k ráně a na druhé straně hadičky pumpovala jeho spolužačka z umělohmotné lahve. Blížila se skupinka tentokrát v pánském složení. Kluci si ze zranění nic nedělali. „Tady je pacient, kterého pokousal pes a má tepenné krvácení," vysvětlovali studenti zdravotnické školy soutěžícím. „To je jeho problém, že ho pokousal pes," zněla odpověď jednoho ze soutěžící skupinky.

V tu chvíli jsem se raději rozhodla jít na další stanoviště, protože mi přišlo zbytečné mladíkovi vysvětlovat, že jde 
o opravdu vážnou věc.
Na dalších stanovištích jsem měla smůlu, zrovna 
u nich nikdo ze soutěžících nebyl. Až u toho posledního, kde bylo velmi vážné zranění s poraněním hrudníku, takzvaný pneumotorax a popáleniny na obou horních končetinách. Zde si družstvo dívek poradilo asi nejlépe, co jsem během závodu viděla. Přesto zranění neošetřily úplně správně.

Podle pedagožky Evženie Mačkové, která celý závod se studenty připravovala půl roku dopředu, je znalost dětí 
o první pomoci velmi špatná. Navíc se prý přihlásilo z celého Nymburska 17 družstev 
a na závody jich přišlo sedm.

Jak měly děti správně postupovat

Rady pedagožky ze zdravotnické školy Evženie Mačkové o tom, jak měla vypadat laická první pomoc: Měli se správně zaměřit na orientaci při nehodě, při každém zranění měli událost hlásit na záchranku, protože zranění byla život ohrožující. Správná zástava tepenného krvácení přiložením tlakového obvazu a zaškrcení poraněné končetiny, přiložení krycího obvazu, aby se do rány nezanesla infekce, u popálenin měli chladit vodou, 
u pádu ze stromu měla dívka zlomeninu horní končetiny, kde měla být provedena fixace. Při zranění po potyčce u ohně, kdy zraněný měl vražený střep do ruky bylo důležité nevytahovat předmět z rány, ránu lehce překrýt, zvolit vhodnou polohu zraněného a sledovat fyziologické funkce a předat lékařům záchranky. Při pneumotoraxu měli ránu přikrýt speciálním neprodyšným obvazem, aby pacient byl v polosedu, zajistit základní fyziologické funkce. Obvaz se přichytí na třech stranách tak, aby se pacient mohl nadechnout (obvaz se přisaje) a vydechnout (vzduch se dostává ven z rány). Pokud zůstane v ráně předmět, nesmí se z rány vytahovat.