Hodinu po poledni začínáme. Končíme 
v pět, šest navečer, podle toho, jak jsou lidi, řekla v sobotu Miluše Ziková, která už po čtvrté takovýto ples s místním Klubem mladších důchodců pořádala. Tentokrát měl tento odpolední ples ve svém názvu Zástěrkový.

A také ano. Dámy z klubu (a nejen ony) v zástěrách, všichni ostatní měli – jako na svatbě myrtu – na šatech připíchnutou malou zástěrku. „Když před dvaceti lety začínaly naše předchůdkyně s těmito plesy, první byl právě Zástěrkový. My ho s naším Klubem mladších důchodců pořádáme po čtvrté. Nejdřív byl Srdíčkový, pak Jarních květin a Kloboučkový," zrekapitulovala Ziková.

Předtančení obstaral také klub kolem Miluše, dokonce si pro tyto účely upravily text písně My české panenky. 
V úpravě Jany Stopferové se v Hradištku zpívalo: „My české panenky, kdo nás by neměl rád? / Tak dobré kuchařky, radost je pohledat/ Tvářičky máme krev a mlíčko / 
a mužům z toho rostě bříško/ Vaříme, smažíme – každý člověk musí nás mít rád."

Starší generace se hodinu po začátku plesu v hospodě U Kocánků na návsi propojila s tou nejmladší. Osm dětí ze základní školy nacvičilo předtančení v kovbojském stylu, potom 
i v zástěrkovém.
O hudbu se celou dobu staral Karel Barták z Přerova.

Výjimečná byla i zdejší tombola. Obsahovala celkem 300 cen a pozor! – vyhrával každý los. Jen o tu první cenu se losovalo, byl jím zájezd do Itálie pro dvě osoby. V tombole jste našli hodně bedýnek se zeleninou, ale například i šest různých dortů, jeden s nápisem Hradištko.

Tradice je tradice, a tak už se v Hradištku těší na ten příští ples u Kocánků.
V jakém duchu se ponese tentokrát?