V Nymburce na budově Základní školy Komenského si všimne pozorný kolemjdoucí pamětní desky. Dílo sochaře Antonína Bílka zde bylo umístěno v roce 1931 díky iniciativě Učitelstva místní Budče poděbradské, aby připomínalo mimořádnou osobnost našeho regionu, zaníceného učitele, osvětáře, nakladatele a přítele řady významných umělců své doby, Františka Hrnčíře.

O něm a o tom, proč by nás měl zajímat i dnes, hovořil Nymburský deník s profesorem Karlem  Rýdlem, specialistou na dějiny výchovy, vzdělávání a školství. Jak se stala osobnost osvětáře 
a z běžných norem vybočujícího pedagoga počátku 20. století, který působil řadu let na Nymbursku, předmětem zájmu významného vědce, který mimochodem pochází 
z Lysé nad Labem? 

„František Hrnčíř si zaslouží pozornost vědce proto,  že studium jeho osudů a díla ukazuje na  mimořádnost ve  srovnání s jinými učiteli té doby. Navíc  byl skoro zapomenut, a  přitom  má stále  co říci dnešku, zejména v oblasti píle a přívětivé náročnosti k dětem. Nymburáci o něm asi vědí díky pamětní desce, ale je  dobré vědět, že  on Nymburk stále  pozitivně popularizoval jako vydavatel a  nakladatel, držel se  vlastní hodnotové orientace, nesnášel hloupost 
a  tupost a  udržoval čilou korespondenci s řadou předních dobových  umělců – výtvarníků a  literátů," přibližuje Hrnčířův  význam   Karel Rýdl.

Výsledkem Rýdlova badatelského úsilí je vydání dosud nejucelenější publikace o F. Hrnčířovi v roce 2009 Nakladatelstvím Univerzity Pardubice. Dočteme se v ní o pestrých etapách Hrnčířova života včetně jeho působení v Bobnicích (1887 – 1902) i Nymburce (1902 – 1922) a jeho gigantickém díle (jeho bibliografický přehled čítá na 900 položek).

S nymburskými léty je spojeno vydání Hrnčířovy pronárodně orientované příručky Dějepis národa českého, která se podle něj měla stát učebnicí národních dějin pro žáky obecných škol. Ale hlavně se mu v roce 1904 splnil dlouholetý sen: díky svému nezměrnému úsilí mohl začít vydávat časopis Dětský máj, jehož příspěvky vysoce převyšovaly jiné časopisy pro děti a mládež té doby. Hrnčíř totiž shromáždil okolo Dětského máje nejlepší spisovatele a malíře té doby, mezi jinými Josef Schikaneder, František Ženíšek, Josef  Mařatka, Joža Úprka a hlavně Mikoláš Aleš. Ve svém nakladatelství vydával množství vlastivědné a populárně naučné literatury různých autorů, ale i svoje původní práce pro děti a mládež.

Jak vyplývá z publikace Karla Rýdla, život F. Hrnčíře byl přebohatě naplněný. Hrnčíř žil totiž hned několik životů. Život nejen plodného spisovatele literatury pro děti 
a mládež, ale také život skvělého pedagoga, život bojovníka za práva učitelů, život osvětáře a tvůrce učebnic dějepisu, zeměpisu a dalších předmětů. Přitom jeho osobní život nebyl procházkou růžovým sadem.

Také ze čtivé knížky vyplývá, že cesta vědce za objektem jeho zájmu je často ryzí dobrodružství.  Co bylo nejtěžší pro Karla Rýdla? „Pro mě bylo nejtěžší zjistit srovnávací metodou literárních textů (fejetony) pseudonymy F. Hrnčíře.  K oněm známým se  mi podařilo identifikovat dalších 10," říká vědec.

S novými odhaleními však vyvstávají nové otázky a problémy, dobrodružství pátrání pokračuje. Chcete se stát i vy jeho součástí? Pak zapátrejte 
v rodinných pamětech a archivech, zavzpomínejte, zda vy sami nebo někdo z vaší rodiny neví něco ze života učitele a spisovatele Františka Hrnčíře, zda nemáte někde doma zasunuté fotografie, korespondenci, časopisy, dosud nekompletní, vzácné sešitkové pohádky či jiné materiály, které by vnesly nové světlo do zatím nezodpovězených otázek, které v jeho tvorbě i životě stále zůstávají. Profesor Rýdl, a nejen on, je přesvědčen, že téměř zapomenutá osobnost Františka Hrnčíře si nadále zaslouží pozornost vědce, ale 
i široké veřejnosti. Neboť jak stálo v jednom z nekrologů 
k Hrnčířovu úmrtí v roce 1928 v Poděbradských novinách: Kéž bychom měli takových „hrnčířů" tisíce."