Pořádají kurzy, přednášky, o své zkušenosti se dělí prostřednictvím internetu. Obě pracují na speciální škole v Poděbradech, ale svůj projekt šíří do celého světa. Znají je třeba i v Japonsku. Jak se to dvěma ženám z malé poděbradské školy povedlo?

Cítíte se jako inovátorky? Považujete vaše aktivity za převratnou inovaci?

Lenka: Ano, řekla bych, že se cítíme být inovátory. Když jsme před více než třemi lety začaly ve škole používat dotykové tablety pro vzdělávání a komunikaci dětí s postižením, byla to velká neznámá v celé Evropě. Na všechno jsme přicházely samy, metodou pokusů a zkoušení, i když podložených mnohaletou zkušeností 
z praxe s dětmi i určitou úrovní práce s technologiemi.

Čím jsou vaše aktivity převratné?

Iva: Jako jedny z prvních jsme ukázaly českým školám možnost, jak moderní technologie využívat ve speciálním vzdělávání. Postupně jsme vytvořily metodickou řadu 
k tomu, jak s iPady pracovat 
a prostřednictvím akreditovaných kurzů jsme naše zkušenosti rozšířily po téměř celé republice.

Lenka: Obsahem naší práce je doplnit vzdělávání dětí 
s postižením o možnost, jakou dnes technologie nabízejí, 
o možnost usnadnit si svým způsobem život. Neznamená to samozřejmě, že se děti učí jen s iPady. U nás ve škole, stejně jako všude jinde, se děti učí všemi způsoby a metodami.

A jak je možné, že jste na to přišly právě vy? Vždyť v té době už iPady nějaký čas existovaly.

Lenka: Asi se podařilo spojit naši praxi s dětmi a zároveň velký zájem o technologie. Prvním impulsem pro mě, jako logopeda zabývajícího se alternativní komunikací, byla možnost komunikace nemluvících dětí právě prostřednictvím speciálních aplikací v iPadu. Do té doby se náhradní komunikace realizovala pouze prostřednictvím obrázkových a symbolických systémů.

Iva: Tablety se ve vzdělávání objevily v roce 2010, převážně v USA. My jsme se 
k nim dostaly o rok později, tehdy nikdo, myslím, netušil, jaké možnosti to pro speciální pedagogiku může mít.

Dá se říct, že speciální škola 
v Poděbradech je tedy místem, kde tenhle nápad vznikl?

Lenka: Ano, bez podpory naší paní ředitelky a nadšení ostatních kolegyň by naše cesta určitě nebyla tak přímá.

Jak vypadal postup od nápadu 
k realizaci?

Iva: První iPad jsme měly půjčený a právě díky pomoci vedení školy a občanského sdružení Přístav, které při škole pracuje, se postupně podařilo tablety pro školu zajistit. Důležité bylo i nadšení rodičů a jejich chuť s dětmi tímto způsobem pracovat a rozvíjet je. Navíc je naše škola plná skvělých učitelů, kteří se pořád vzdělávají a snaží se posunovat možnosti dětí všemi způsoby. Zpočátku jsme čerpaly zkušenosti také ze zahraničních webových stránek, většinou amerických učitelů, kteří měli zhruba roční náskok před námi.

Takže jste to testovaly přímo za provozu na dětech ve škole?

Lenka: Bez dětí by to vůbec nešlo. Kvůli nim jsme s tím vším začaly. Všechny vzdělávací i tvůrčí aplikace jsme zkoušely a stále zkoušíme 
s dětmi. Spoustu hodin jsme strávily s kolegyněmi nejen nad hledáním vhodných aplikací, ale i nad společným přemýšlením o vhodnosti a způsobu jejich využití. Vytváříme vlastní materiály, které pomáhají dětem se čtením, komunikací, poznáváním světa.

Aplikací, které se dají k výuce využít, je celá řada. Jakým způsobem jste je postupně testovaly a jak dlouho vám to trvalo?

Iva: Vzdělávacích aplikací je k dispozici v řádech 100 000. Ale naše práce není o kvantech aplikací, které otestujeme. Je to o tom, jak je metodicky využít a propojit s potřebami výuky.

Pracovaly jste třeba i na přetvoření nebo přizpůsobení konkrétních aplikací pro češtinu?

Iva: Ano, jsou aplikace, které si pro češtinu upravujeme, informace a vyzkoušení, jak na to, je i součástí našich kurzů.

A jak jste pak začaly šířit své zkušenosti do světa?

Lenka: Díky našemu zájmu 
o technologie jsme už před iPady byly napojené na online komunitu aktivních učitelů, jsme zvyklé o svých zkušenostech veřejně mluvit, reagovat na zkušenosti ostatních, vytvářet si své osobní vzdělávací prostředí, měly jsme své profesní webové stránky. Hned na začátku práce s iPady jsme založily blog www.i-sen.cz a všechny zkušenosti, metodické postupy a vhodné aplikace zde popisovaly. Zpočátku hlavně pro sebe, jako takový zásobník nápadů, ale postupně si ho našli další učitelé a rodiče dětí 
s postižením a v podstatě to jelo jako lavina.

Iva: Od začátku také spolupracujeme s českou pobočkou Apple pro vzdělávání, jejíž ambasadorka nám hodně pomohla právě se zviditelněním se i v zahraničí. Informace 
o nás se hodně rozšířily i díky maminkám dětí s postižením, které velmi rychle objevily potenciál těchto zařízení a odkazovaly na nás další zájemce.

Jak přesně vypadala vaše spolupráce s Applem, co jste společně řešili?

Iva: Apple je nadnárodní korporát, není možné napsat, že my, jako jednotlivci, jsme 
s nimi spolupracovali v pravém slova smyslu. Máme podporu českého zastoupení pro vzdělávání. Umožnili nám například absolvovat prestižní vzdělávací kurz pro Apple lektory ve vzdělávání, se svými zkušenostmi se účastníme konferencí, které EDU sekce v Evropě pořádá, poskytujeme zpětnou vazbu 
o přístupnosti Apple zařízení pro osoby se speciálními potřebami.

Kde je možné informace o vás, 
o vašich aktivitách a kurzech najít?

Lenka: Na webové adrese www.i-sen.cz. Stránky jsou volně přístupné, i když pro lepší komfort a využití všech možností, které nabízejí, je lepší se zde zdarma zaregistrovat. Naše kurzy mají svou vlastní záložku, kde je možné najít všechny důležité informace. Kurzy pořádáme jak 
u nás ve škole, tak i ve školách, kde je zájem.

Plánujete něco dalšího?

Obě: Popravdě řečeno zas tak moc neplánujeme. Většina aktivit, konferencí, spolupráce a setkávání s inspirativními lidmi k nám tak nějak přijde sama. Děláme to, co nás baví a dává nám smysl a v tom chceme pokračovat.

Lenka Říhová žije v Poděbradech. Pedagožka, logopedka na Speciální základní škole Poděbrady. Lektorka vzdělávacích kurzů projektu i-sen.cz.

Iva Jelínková žije v Nymburce. Pedagožka na Speciální základní škole Poděbrady. Lektorka, metodička, manažerka projektu i-sen.cz. 

JOLANA BOHÁČKOVÁ