Nešlo projít uličkou výstavy. Tolik lidí se chtělo vměstnat do prostor bývalého augustiniánského kláštěra, aby zhlédlo ojedinělou výstavu s názvem Co vyprávěl hotelový sál.

Ta je složená z dobových plakátů, fotografií s popisem a pamětní podpisovou knihou. Dokumentuje například Plesy hraběte Šporka, Hudební divadlo mladých a klubové večery, či Kostýmové bály jako Cirkus, Slovani, Olympiáda nebo Nemocnice. 
„V případě nemocnice jsme si půjčili z dívčího nternátu postele, na kterých lidé při bále seděli. V neděli nad ránem to skončilo a my zase museli rychle postele vrátit na intr, aby měly dívky na čem spát,“ zavzpomínal na stěhování do hotelu Polabí (později Král) Míla Hlavsa. Ten byl členem Klubu mladých i organizátorem plesů, dnes pracuje jako kameraman v České televizi.

V sobotu promítal na plátno také pořady o Lysé, které natáčela tehdejší Československá televize. „Byly to Večery v Klubu mladých a také Ples hraběte Šporka, který ovšem nebyl nikdy odvysílán,“ věděl Hlavsa.

Vernisáž zahájil Chrámový sbor u sv. Jana Křtitele, promluvil šéf hotelu Polabí Bohumil Kolací. „Přeju všem, ať se výstava líbí, ať si zavzpomínají například Jaroslav Bittner, Dana Papáčková. Nesmím zapomenout na Mílu Hlavsu, kterého jsem tady zahlédl,“ uváděl Kolací výstavu v prostoru ještě před budovou.

Kolací byl s hotelem Polabí spjat 12 let. Předtím byl šéfem pražského Interhotelu International. Životním průvodcem je mu hudba. Je klavíristou a zpěvákem.

Mezi prvními návštěvníky se objevil Jaroslav Bittner, který vždy představoval a představuje hraběte Šporka.
Na jedné tabuli je i viněta Sekt hraběte Šporka, zámecké sklepy Lysá, plněno 1980.

Dokumenty shromážděné na výstavě Co vyprávěl hotelový sál z hotelu Polabí (Král) z let 1975 až 1987 si můžete prohlédnout v kláštěře vedle zámku až do 2. března. Otevřeno je: po, st 8-17, út,čt 
a pá 8-13 hodin.

Hlavsa: Postele z intru na sále
Lysák Míla Hlavsa během otevření výstavy jen zářil. Promítal dobové dokumenty. „To byly časy. Když jsme pořádali kostýmový bál Nemocnice na kraji města, nastěhovali jsme na sál postele 
z dívčího internátu. Pak jsme je museli zase rychle v neděli vrátit, aby dívky měly kde spát. Tehdy hrála velmi často na těchto bálech čelákovická skupina Dekameron.“