Kolem 240 druhů hub stihli nasbírat členové Sdružení houbařů Čelákovice během středy a čtvrtka v lesích kolem města před víkendovou už 53. výstavou hub.

V těchto dnech to nebyla až tak velká práce, protože houby rostou téměř ve všech koutech České republiky. „Asi patnáct členů sdružení se domluvilo a vyrazili jsme do lesů kolem Čelákovic. Samozřejmě jsme se domluvili, kdo kam půjde a co bude sbírat. Bere se všechno, ale je to trochu organizačně složitější. Už v tom ale máme praxi," řekl předseda sdružení Vladimír Štibinger.

Raritou výstavy byl velký hřib srostlý s muchomůrkou, který na výstavu přinesl jeden z návštěvníků. „Taková věc se málokdy vidí. Ale mezi houbaři se říká, že když rostou muchomůrky, je velká naděje najít i hřib," má jasno Štibinger.

Každý návštěvník měl možnost si očuchat a osahat houby, které byly nainstalovány do lesního aranžmá. „Máme to tu označené jako semafor. Zelené kartičky s názvy jsou 
u hub jedlých, oranžové u těch nejedlých a červené u jedovatých," vysvětlil Vladimír Štibinger a dodal, že se návštěvníci mohou zúčastnit soutěže, ve které mají možnost rozeznat deset hub. „Když někdo pozná čtyři houby, získá od nás dárek," dodal Štibinger.

Nedávno navštívil se svým kolegou Lotyšsko a Estonsko, kde samozřejmě jejich hlavní aktivitou bylo sbírání hub. „Je zajímavé, že tam jsou lesy vyloženě jednodruhové. V jednom lese najdete samé kozáky, ve druhém zase něco jiného. Naše republika má jednoznačně výhodu v tom, že v našich lesích jsou velmi různá podloží, takže tu roste tolik druhů," řekl předseda sdružení.

Rozhovor s mykologem Alešem Chvojkou

Výstava hub v Čelákovicích.

Odborníkem, který na čelákovické výstavě hub poskytoval návštěvníkům rady a porady, je dlouholetý člen původně mykologického kroužku, nyní Sdružení houbařů Čelákovice, člen mykologické společnosti Aleš Chvojka. Má zkoušky ze znalostí hub a umí jich rozeznat stovky.

Jak dlouho se věnujete houbaření jako odborník?

Dejme tomu takových pětadvacet let.

Kolik hub rozpoznáte?

Nechci se přeceňovat, ale podle základních lidských smyslů jsem schopen určit pět až šest set druhů hub. Ale pro srovnání, pan doktor Hlaváček z České mykologické společnosti je schopen určit smysly kolem čtyř tisíc hub. 
A roste jich tady daleko víc. Co se týká určování, je ideální kolektivní práce. Proto vzniklo Sdružení houbařů Čelákovice. Protože například když nemáte po ruce mikroskop a chemikálie, je hodně těžké některé druhy určit. 
A víc hlav víc ví.

Jakou máte zkušenost se znalostí hub u dětí, kterých jste tu měli během výstavy stovky?

Děti chodí na houby se členy rodiny. Obecně musím říci, že houbaři v Česku nevymřeli. S jejich znalostí je to dobré, protože jsou schopné 
z různých knížek, ale i z pohádek určit, co je jedlé a co je jedovaté, čeho se bát.

Co se dá kolem Čelákovic najít?

Čelákovice jsou specifické tím, že jsou spíše na písku. Ale jsou tady podloží, která jsou 
i vápencová. Dá se tu najít hřib kovář i koloděj. Vedle ovšem vyrůstá hřib tvrdotrpký nebo kousek dál hřib královský. Ten je vzácný, chráněný a je součástí červené knihy ohrožených druhů. Dokonce se tady před lety našla muchomůrka císařská. Ona je vázaná na ten vápenec, takže roste spíše na Karlštejnsku nebo kolem Pálavy.

A jaká je specialita Polabí?

Tady roste hřib kaštanový 
a hřib siný. Tyto hříbky, kromě hřibu dutonohého, jsou speciality v tom, že mají dutou nožičku s přepážkami. Hřib siný při řezu intenzivně modrá jako indigo. Hřib kaštanový by se měl chránit.