Rodáci z osad Ledečky a Viničná Lhota měli dostaveníčko o víkendu na louce za zastávkou. Tu také oficiálně otevřeli, protože skrývá společenskou místnost.
„Musím touto cestou pozdravit i ty, kteří nás od posledního srazu opustili," začal ve svém úvodním slovu rodák František Senohrábek.
Pak už došlo k symbolickému přestřižení pásky a lidé se mohli do zastávky, která čítá dvě místnosti, podívat. „Ta zastávka tu je 50 let, letos jsme ji zrekonstruovali zhruba za 250 tisíc korun a budu se tu scházet s občany," uvedl starosta Rožďalovic Petr Kapal, pod které obě vesničky spadají.
Všichni rodáci působili spokojeně, na louce poseděli se sousedy a sami i napekli nějaké dobroty. „Moc všem děkujeme, je to krásné setkání," shrnula jedna z organizátorek.
Na druhé straně louky u zastávky Ledečky si dali v sobotu dostaveníčko ještě trampové. Osada Samotář tu slavila 60. výročí od svého vzniku.
František Senohrábek: Já se tu narodil a taky tady umřu
František Senohrábek by podle svých slov nemohl žít nikde jinde. „Já se tu narodil a taky tady umřu," říkal rozhodně na srazu rodáků Ledeček a Viničné Lhoty.
Viničné Lhotě, kde Senohrábek žije, se říkalo a někdy ještě říká Chaloupky.
„Já bydlím pod strání a mám to do lesa 200 metrů. Za půl hodiny nasbírám plný košík," smál se pan Senohrábek (82).
Ten vzpomíná i na vyhlášené Hasičské plesy v sousedních Podlužanech, kdy v 60. letech museli domů přes Nové Zámky, protože byla rozvodněná Mrlina.
„Mám 9 řemesel, desátou bídu. Ale čtyřicet let jsem dělal na dráze výpravčího, z toho šestnáct v Křinci. Tam jsme byli jako rodina, na trati Nymburk – Jičín jsme byli známí, měli jsme i svou hymnu," nadšeně vyprávěl poctivý chlap František Senohrábek.