Vybrat nenáročný odpolední výlet (pro děti) nemusí být někdy až tak jednoduché. Přitom ani (stejně jako v případě Mydlovaru) nemusíme cestovat daleko. Opět se stačí vypravit jen pár kilometrů od Nymburka a máme vše krásně na jednom místě – přírodu, památky, historii a koneckonců i atraktivní výhled do kraje. Tentokrát vás zvu na svědecký vrch Chotuc u Křince.

Na Chotuc se můžeme vypravit pěšky z Křince, nebo autem přímo pod kopec k začátku značené naučné stezky. Díky panelům sestaveným studenty gymnázia Nymburk v roce 2006 se můžeme rychle seznámit s Chotucem z pohledu geologa, archeologa, botanika nebo zoologa. Cestou vzhůru mineme i bývalý opukový lom, jehož křídové zkameněliny odkazují na doby, kdy tu ještě bývalo moře. Sedm zastavení je však jen doplňkem toho, co nás čeká na samotném vrcholu kopce – starý hřbitov, rodinná hrobka rodiny Vonků a kostel Nejsvětější Trojice.

Nápadně táhlý vrch Chotuc odjakživa lákal k osídlení. Avšak až Keltové někdy v 6. až 5. století před naším letopočtem vystavěli na kopci hradiště. Teprve archeologické výzkumy při stavbě skupinového vodojemu v roce 2005 nám přinesly bližší informace o tomto prvním keltském osídlení. Oppidum mělo příkop, val a nejméně dvě brány. O dvě stě let později padlo hradiště za oběť požáru. Na Kelty na Chotuci nám tak do dnešních dnů zůstala pouze jediná vzpomínka - keltský název kopce!

Nejpozději kolem roku 1354 byl na vrchu kopce vystavěn gotický kostelík Nejsvětější Trojice, který se brzy stal významným poutním místem široko daleko. Zvláštní magické kouzlo ostatně vyzařuje kopec i dnes, zvláště na jaře a na podzim, kdy se odívá do krásných barev. K Chotuci se vztahuje celá řada pověstí a legend: Pověst o pohanském obětišti, Žižkův dub na Chotuci, O divotvorném koření, O pokladu na Chotuci a O klokočovém keři na Chotuci. Možná právě poutníci vysadili kolem cesty ke kostelíku klokoč zpeřený, lidově klokočí, z něhož se vyráběly korálky do modlitebních růženců.

Ve 20. století stíhala památky jedna rána za druhou. Hřbitov i hrobka leží v rozvalinách, vandalové po ukončení pohřbívání v roce 1953 častokrát vzali náhrobky útokem. Kostel Nejsvětější Trojice byl též dlouhá desetiletí v neutěšeném stavu. Až v letech 1997 - 1998 dostala fasáda novou podobu, avšak volně přístupné interiéry nadále trpí neohleduplným chováním neukázněných návštěvníků.

Až nyní se péčí obce život na Chotuci opět navrací. Výstavba naučné stezky je dalším signálem, že osud památek není lidem v Podchotucí lhostejný.
Nyní již dost slov a vzhůru na Chotuc!

Autor: Pavel Fojtík