Tropické teploty šplhající nad třicet stupňů Celsia sužují i pracující v našem regionu. Zajeli jsme se za nimi podívat a zjišťovali, jak svou práci, kde se horkému počasí nevyhnou, zvládají. Na mušku jsme si vzali autobusáky, ženy na polích a skláře, pracující na huti.

Všechna čest řidičům autobusů, kteří se na počasí nemohou vymluvit a musí vyjet za každého počasí. Ke svému ostrůvku na nymburském autobusáku přijíždí i Václav Havelka. V úterý dostal linku Nymburk – Lysá nad Labem. „Jezdím různé trasy. Střídám se na nich s kolegy. V těchto vedrech si někdy dám mokrý ručník kolem krku. Ale ani to příliš nepomáhá,“ usmívá se zkušený autobusák z Poděbrad. Ten prý nafasoval vodu. „Piju neslazenou, po sladké je ještě větší žízeň,“ říká Havelka. V karosách chybí klimatizace, je tu jen možnost odvětrání otevřeným oknem. „Šichta trvá devět hodin čistého času, na pivo si zajdu v pátek, někdy si ho dám před spaním,“ uvedl řidič autobusu, který už začal odbavovat první cestující.

V Nádražní ulici stojí další dva autobusy. Nechceme rušit, oba autobusáci čekají na linku, mají otevřená okénka a spí. Za krajnici odstavil karosu i další řidič z lázeňských Poděbrad. „No, co mám dělat, jezdit musím,“ rozkládá rukama. „Nejhorší je to v Pečkách, kde čekáme na náměstí. Tam to pere a není se kde schovat,“ zlobí se autobusák. V Pečkách se totiž autobusové nádraží předělává. „Žena nadává, že musí každý večer prát a žehlit služební polokošili,“ dá k dobru řidič, který jezdí v úterý linku do Městce Králové.

Neskutečné vedro zažívají sezónní pracovníci na polích. Jejich pracovní doba začíná v brzkých ranních hodinách. Na úmorném slunci, a v posledních dnech až při teplotách přes čtyřicet stupňů, musí ovšem pracovat i odpoledne.

„Někteří začínají na poli už v pět ráno, jiní třeba v sedm. V poledne mají hodinovou pauzu. Dvakrát denně jim vozíme vodu kvůli dodržování pitného režimu,“ uvedl výrobní ředitel semického Bramka Václav Mikula.

Na poli poblíž Ostré zastihneme skupinku žen, které plejí v dlouhých jahodových záhonech. „Fasujeme vodu a už jsme si zvykly. Děláme od šesti do poledne a pak jedeme jinam. Nejhorší je, když se ze stínu vrátíme zpátky do horka,“ rozpovídala se Stáňa ze Semic.

Možná se zdá, že v těchto vedrech musí být v hale skláren s rozžhavenou pecí k nepřežití. Opak je pravdou. Poděbradské skláře totiž letošní horka příliš netrápí.

„Oproti zimnímu období se teplota ve výrobní hale v těchto dnech mění přibližně do pěti stupňů Celsia,“ osvětlil Pavel Louda, předseda dozorčí rady společnosti Crystal Bohemia. Pitný režim ve sklárnách proto hlídají celoročně, skláři mají neustále k dispozici zdroj obyčejné i minerální vody zdarma nebo navíc nápojový automat. Teplý vzduch v hale stoupá vzhůru a odchází otevřenou střechou, což zajišťuje výměnu vzduchu a mírný průvan.
„Pracovníci jsou neustále v pohybu a pít mohou kdykoli,“ dodává Louda.

Autoři: Lukáš Trejbal, Olga Havránková a Milena Jínová