Vánoční trhy. Spojení, které 
v někom vyvolá příjemnou atmosféru vonících svařáků 
a punče. V jiném zase možnost nákupu vánočních dárků bez front, které momentálně zachvátily kamenné obchody.

Vánoční farmáři

Spíše to první platilo o prvním víkendu vánočních trhů na poděbradském Jiřího náměstí. Možností vybrat blízkému dárek bylo poskrovnu. Pokud se tedy coby Ježíšek nechystáte nadělovat kvalitní uzeniny či slovenské ovčí sýry.

Ano, částečně to připomínalo farmářské trhy, které jsou na stejném místě k vidění každý týden. Maďarské klobásy, domácí slanina, holandské sýry či spišská parenica. Nic proti, dozajista veliké pochoutky. Moji představu o vánočních trzích to ale tak úplně nenaplňuje.
Zato hlouček postarších pánů, který téměř uprostřed tržnice vytvořil debatní kroužek, si mezi masnými stánky vyloženě přišel na své. "Pánové, já vám garantuju, že odjinud uherák takhle nevoní," pravil přesvědčivě jeden z chlapíků 
a jal se vytahovat z igelitky malý váleček, který vzápětí okoloval nosy všech přítomných. „Hmmm, pěkně to voní. Ale taky to pěkně stojí, co?" konstatoval trochu závistivě další diskutér. „Za 110 pánové. Ale i kdyby stál pětikilo, tak za tohle ho dám, to si pište," přesvědčoval ostatní hrdý majitel voňavé šišky. Další sofistikovanou debatu na téma uherák jsem vynechal, neboť vůně se donesla až ke mně a byla vskutku báječná.

Vyloženě odpor mám ke stánkům s pantoflemi, šátky a dalšími hadrnickými cetkami. Bohužel i takové zboží stánkaři nabízeli v rámci vánočních trhů.

Trochu náročnější nakupující by možná uspokojila vánoční keramika či stánek se všemi možnými i nemožnými druhy ořechů, bez kterých si Vánoce leckdo neumí představit.

A pak už zmíněné stánky 
s horkou medovinou, svařáky a vánočním punčem. V sobotu před polednem sice nikdo včetně stánkařů samotných neměl akutní potřebu se zahřívat v jindy obvyklých prosincových mrazech. Teplota sahala až k deseti stupňům a přes náměstí tak bez většího rozruchu prošel i muž 
v kraťasech a triku. Nicméně poděbradské vánoční trhy jsou na programu i příští víkend a kdoví, jak to bude s počasím.

Ozdobné Kounice

Úplně jiné byly trhy, které trvaly jen dvě hodiny v sobotu odpoledne v Kounicích. Dostat se k samotným stánkům bylo pro obrovský nával prvním úkolem. Část uzavřené silnice před místním kostelem se skutečně proměnila 
v lidské mraveniště. Stánky tu nabízely výhradně vánoční ozdoby, ovšem v nejrůznějších podobách a kvalitě. „Vyráběli je žáci základní školy 
v hodinách. Tady je nabízejí a rodiče, příbuzní nebo ti, co sem přijeli, si je zase koupí," vysvětlila princip starostka Miroslava Sochorová, která postávala před kostelem 
s prázdnou igelitkou od bonbónů, které rychle rozdala.

A pozor! Co jsem vysledoval, ceny za překrásné kousky se pohybovaly zhruba od 20 do 50 korun. Oproti kamenným obchodům tedy prakticky zadarmo. „Všechno začalo vítáním občánků, pak děti hrály 
v kostele Vánoční hru. Byl tam obrovský nával. Jak jsem malá, ani jsem se tam nedostala," krčila rameny starostka a pozorovala lidské hemžení. Shodli jsme se, že na malém place se může pohybovat kolem třech stovek lidí.

Kromě stánků s ozdobami nechyběly pochopitelně ani ty s voňavými nápoji. „Je to hlavně o tom, aby se lidi potkali, zastavili a v klidu si popovídali," doplnila starostka.

Tramvají po Drážďanech

Bývalá východoněmecká metropole ležící jen pár kilometrů za českými hranicemi se dle nejnovější tabulky evropských měst podle krásy vánočních trhů řadí na šesté místo. Před sedmý Brusel. Přesně před rokem jsem měl shodou okolností možnost navštívit vánoční trhy jak 
v Drážďanech, tak v Bruselu 
a osobně bych ty bruselské řadil výrazně výš. Ale asi nejsem odborník na vánoční trhy. Mimochodem, Praha ve zmíněné tabulce měst uzavírá první desítku.

Nicméně i tento víkend musela být v Drážďanech výrazně slyšet čeština. A to díky minimálně dvěma partám, které v sobotu ráno vyrazily daným směrem přímo z Nymburka.

Tradičně vlakem odjela skupina kolem imaginární cestovní kanceláře Špunt, která má oprávněně v podtitulu Za hranice soudnosti. Loni jsem právě tuto výpravu absolvoval také. Není to tolik o nakupování, jako právě o té atmosféře. „Trhy projdeme 
a pak se projedeme tramvají 
a navštívíme nějaké místní malé pivovárky," lákal mě loni principál CK Špunt Petr Procházka. Rád jsem se nechal zlákat, byl to fajnový výlet. Věřím tomu, že ten letošní dopadl podobně.

Po vlastní ose a autem se vydala jiná parta kamarádů. 
V ní byl i náš bývalý kolega Lukáš Trejbal. Ten zhodnotil sobotní výlet takto: „Adventní Drážďany jsou fajn. Alespoň pro člověka, který tam nejede primárně nakupovat. V sobotu nám do toho „vánočnění" trochu pršelo, ale to nemohlo zkazit nic na pocitu, že je to nádherné barokní město. Sice v zajetí socialistických oblud, jenže na to jsme tak trochu zvyklí od nás. Některá vánoční náměstí jsou především občerstvovací stanice typu: wurst, svařák. Párky v pečivu tam vážně jedí všichni. Svářo dostanete v porcelánovém hrníčku, který je ovšem zálohovaný. Mě nejvíc dostal opět krásný Zwinger, kde se můžete projít po ochozu. Také půlkilometrová terasa nad Labem, které se říká Balkón Evropy, a znovuobnovený Frauenkirche (Kostel Panny Marie). Domů jsem přivezl místní specialitu, drážďanskou vánoční štolu. To je moučník plněný ovocem. A zároveň i poznání, že když vyrazíte 
s dobrou partou, nic vám nemůže pokazit náladu."