Jak byste ve stručnosti čtenářům představila vaše zařízení?

Spadáme pod Fokus Mladá Boleslav, který funguje již 16 let. Nymburská pobočka sdružení vznikla před více jak rokem založením sociálněterapeutické dílny, kam lidé s duševním onemocněním (nemocní) dochází a zkouší rukodělné práce. Vyrábíme svíčky, koberce, pleteme z proutí, drháme, drátujeme. Paleta, ze které klienti vybírají, je opravdu široká. Jedná se o neplacenou práci, avšak smysluplnou, především v rovině sociální. Člověk, který dorazí, překoná sám sebe už tím, že vyjde z domova, mezi lidi. Zároveň s přítomnými pracovníky může řešit svou osobní situaci. Vedle výše uvedené služby rozjíždíme momentálně terénní tým.

Přibližte, prosím, práci v terénu.

Jedná se o case management neboli individuální práci s klientem, která probíhá doma, v jeho přirozeném prostředí. Tato služba zahrnuje doprovody na různé instituce a osobní poradenství - podávání informací o zdravotnických a sociálních službách, kontakty na lékaře, přehled o nárocích na příspěvky státní sociální podpory a hmotné nouze, podporu při zařizování úředních výkonů, zprostředkování práce a brigád. Klienti často preferují snížené úvazky. Rovněž pomáháme klientům s bydlením a spolupracujeme s řadou dalších neziskových organizací. Snažíme se nevynechávat ani rodinu nemocného. Zapojení okolí do poradenského procesu je velmi zásadní. Předcházíme tím hypotetické situaci, kdy by rodina a naše zařízení usilovaly o jiný cíl.

Jací lidé využívají služeb Fokusu? Existuje něco jako „typický klient“?

To se nedá úplně vymezit. Nejvíce jsme zaměřeni na lidi s dlouhodobým psychotickým onemocněním, většinu klientů tvoří lidé se schizofrenií v přibližném věkovém rozmezí 20 až 60 let. Skupina zahrnuje například 20leté lidi, kterým onemocnění propuklo během školy, takže nezačali nikdy pracovat. Dále pak osoby, jež nemoc zastihla v období, kdy pracovaly a běžně společensky fungovaly - teď jsou doma, a naší snahou je jejich návrat do společnosti. Vymýšlíme optimální řešení na míru, proces však není jednoduchý. Je třeba si uvědomit, že i lidé, kteří se dlouhodobě léčí a mají za sebou opakované hospitalizace a docházejí ambulantně k psychiatrovi, pociťují ztížené možnosti. Většinou nepracují a ztrácí podporu okolí. Často tráví roky mezi hospitalizací a nedobrovolným domácím vězením. Nic mezi tím. Docela temná představa… Proto myslím, že je prospěšné, začnou-li k nám docházet.

S čím se potýká člověk nemocný schizofrenií?

Nutno rozlišit, zda se jedná o osobu, která užívá některá psychofarmaka a dochází k psychiatrovi, případně na psychoterapii, nebo o někoho, kdo se zatím neléčil. Zůstanu u první skupiny: například vlivem nemoci se i přes léky mohou objevit bludy či hlasy. Hlas našeptává, mozek realitu zkresluje… Takový člověk se může cítit ohrožený, zmatený, neví, zda je sledován, bojí se, že mu bude ublíženo. Situace mnohdy vyústí až v paranoidní projevy. Léky sice zmíněné projevy eliminují, přesto máme klienty, kteří i pod léčbou čas od času zažívají výše uvedené stavy. Mezi další negativní projevy nemoci patří snížená motivace – nechuť cokoli měnit, zapojit se, docházet. Okolí často mylně soudí, že jde o lenost. Avšak změny nálad skutečně vyvolává choroba. Někdy je opravdu složité člověka přivést na myšlenku změny. Výkyvy nálad jsou mocné. A léky, ačkoliv jsou dnes mnohem kvalitnější než dříve, přinášejí vedlejší účinky v podobě únavy, otupělosti, svalové ztuhlosti a problémů se spánkem.

Kam se může obrátit zájemce o využití služby?

Sídlíme v ulici Palackého 449/64 (bývalý Městský úřad), v Nymburce. Stačí zavolat, nebo rovnou přijít – jsme tu každý den od desíti do čtyř, a plánujeme rozšíření času od osmi. Vždy je na místě pracovník připravený věnovat se novému klientovi nebo rodině. Stává se, že nemocný díky obavám nepřijde sám, nebo jsme vyrozuměni sociální pracovnicí či lékařem, který klienta objedná. Současně i my aktivně kontaktujeme hospitalizované, např. v psychiatrické léčebně v Kosmonosích a Sadské. Ideální je, když ihned po propuštění začne dotyčný docházet do centra a spolupracovat se svým klíčovým pracovníkem. Informujeme rovněž pomocí webových stránek a letáků zanechaných u lékařů, na odboru sociálních služeb, na úřadě práce, i jinde.

V případě nymburských pracovníků, je na místě obava či strach z klientů?

V obecném povědomí panuje představa, že duševně nemocné často provází agrese. Ve skutečnosti tomu tak není. Samozřejmě počítáme, že se to může stát, ale nejsme předpojatí. Dodržujeme bezpečnostní zásady, a to zejména při individuální práci. V dílně jsou vždy 2 proškolení a poučení zaměstnanci. Stejně tak, oslovujeme-li neznámého člověka doma, přicházíme ve dvojici. Náš personál je vzdělaný, rozpoznává signály a předchází konfliktům. Vypadá-li někdo potenciálně nebezpečně, řešíme situaci i s jeho lékařem a rodinou. Vzestup temperamentu může být vyvolán změnou hladiny léků či vysazením staršího preparátu, na který si organismus předtím zvykl.

Zpět k terapeutické dílně. Co společně tvoříte? Je možno výrobky zakoupit?

Lidem, kteří k nám docházejí, nabízíme řadu výtvarných technik jako malování na sklo, výrobu svíček, batiku, tkaní, drhání, drátování, ubrouskovou techniku, práci se dřevem. Hotový výrobek si mohou za menší poplatek odkoupit. Tvoření je oboustranně příjemné, přináší radost z učení, odreagování i odpočinek. Je povzbudivé vidět upřímnou radost člověka, který se považoval za nešikovného, a najednou třeba uplete košík, ani neví jak. Ohledně prodeje - účastníme se řady trhů a výrobky prodáváme i přímo zde. Nejsme výdělečná dílna, ani to není naším cílem, tudíž ceny zůstávají vřelé. Jak jsem již uvedla, klienti často odkupují výrobky pro sebe či rodinu.

Napadá Vás konkrétní příběh se šťastným koncem?

Ano. Před rokem se u nás objevil 23letý mladík, od 16. let léčen na schizofrenii. Nedokončil školu, pobíral plný invalidní důchod, a byl zcela závislý na rodičích. Jeho život se odvíjel ve střídavém kolečku hospitalizací a domova. Přiznal, že k lékům občas užívá i alkohol a lehké drogy. Řešili jsme jeho přístup k nemoci a léčbě, a vysvětlili, že drogy jeho stav zhoršují a vedou k opakované hospitalizaci, která není příjemná. Navštěvoval zařízení denně, oblíbil si techniku drhání náramků a výrobu svíček. Postupně se podařilo získat příspěvek na péči a zajistit chráněné bydlení. V současnosti pracuje v chráněné dílně v Boleslavi, čímž si spolu s další brigádou vydělává. Drogy vysadil, léčí se, jezdí na víkendy domů, je s námi v kontaktu. Vypadá mnohem spokojeněji a živěji, a my z něj máme velkou radost.

Na závěr se zeptám, jak pohlížet na člověka s duševním onemocněním, objeví-li se v našem životě či okolí?

Například nemít předsudky. Zbytečně se nestranit lidské bytosti. Že onemocnění často provází agrese je spíš předsudek. Proto neznamená, že zrovna tento konkrétní člověk nebezpečný bude. Je možné ho nasměrovat k léčbě, motivovat rodinu. Ale především, a to bych chtěla zdůraznit, vidět v něm člověka. Napřed člověka, potom teprve onemocnění.

ANDREA PENCOVÁ