O tom, že se 
v Kounicích umí výborně bavit a nezkazí žádnou legraci, se mohli přesvědčit v sobotu účastníci třetího ročníku závodu Kounická šlapka, při kterém bylo samozřejmě důležité zvítězit, ale hlavně se zapojit do úžasné zábavy, která kolem tohoto závodu už potřetí panovala.

Na začátku to vypadalo, že pánové ve vestičkách s čepicemi a montérkách s bandaskami, dámy v krásných šatech, ale 
i děti budou muset vyrazit na historických kolech Kounické šlapky mezi kapkami deště a za bouřky. Ale počasí se v sobotu nad Kounicemi během odpoledne nakonec umoudřilo a třetí ročník závodu se uskutečnil za krásného počasí a při hudbě dixielandové kapely. Organizátoři připravili pro děti i dospělé krásné ceny 
a přibližně dvě stovky lidí se před Kounickou hospůdkou úžasně bavily. Preferovány byly prehistorické velocipedy vyrobené před rokem 1989 a dobový oděv odpovídající bicyklu a povaze závodu. Techničtí komisaři hodnotili hodnotu velocipedu, jeho technický stav a použití originálních dílů a samozřejmě dobovou nápaditost a styl dresu cyklisty. A snad všichni si při závodě vzpomněli na slavné výroky z období před rokem 1989: „Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina, chceš-li poznat makačku, kup si kolo skládačku."

Neobvyklý závod na starých kolech v dobovém oblečení vymyslela parta nadšenců, kteří se pravidelně schází při jízdách na kole. Mezi nimi jsou i dva hlavní organizátoři Kounické šlapky, Petr Koudela a Mirek Slavík. „Jednou jsme se sešli v hospodě, trochu víc popili a bavili jsme se o tom, že bychom v Kounicích mohli uspořádat nějakou legraci, aby se tu prostě něco dělo. A protože snad všichni máme rádi historii a poctivé řemeslo, navíc v té době lidé chodili krásněji oblékaní, vymysleli jsme závod na starých historických kolech v dobových oblecích," řekl těsně před závodem Petr Koudela. Krásné na této akci je, že si všichni zúčastnění berou za své připravit se na závod po všech stránkách. V oblecích z dvacátých až padesátých let přišla většina nejen dospělých, ale dokonce i malé děti. Jedna rodinka dokonce přivezla své dvě ratolesti v historickém kočárku bílé barvy, kdysi přezdívaném „pérák". A dětem se v něm náramně líbilo.

Přibližně desetikilometrová trasa hlavního závodu pro dospělé vedla z Kounic do Černíků přes Vykáň a zpět do Kounic, dětská trasa měla kolem dvou kilometrů.
Závodu se zúčastnilo i devatenáct dětí, takže se tímto způsobem rozloučily s prázdninami.