Jak se to přihodí, že se dvacetiletý mladý muž, jako jsi ty, dostane na sraz evropských a asijských zoo?

Pracuji už tři roky v chlebské zoo. Dělám tady u zvířat, krmím je, obsluhuji také v pokladně a dělám průvodce po zoo. Hrozně mě to baví. A nedávno mě ředitel zoo, René Franěk, oslovil, abych jel do Uzbekistánu s ním.

Byl jsi rád?

Moc, byl to veliký zážitek. Já jsem totiž vůbec rád, že můžu v zoo pracovat. Vždycky jsem si přál být u zvířat a tohle byl pro mě velký dárek navíc. Chtěl bych mu za to poděkovat. Mám od narození genetickou poruchu a různé zdravotní potíže, nemám zase tolik šancí se někam podívat a dělat hodně věcí, a tohle pro mě hodně znamená.

A ředitelé zoo se takhle scházejí pravidelně?

Ano. V různých zemích, bylo to i v Česku. Předávají si zkušenosti, mluví o tom, co postavili, co chtějí, o výměně zvířat, je to prostě o kontaktech.

Ty je znáš osobně?

Jasně. Třeba ředitele zoo v Moskvě, v Bělorusku a spoustu dalších. Legrační je, že většina z nich tam bere s sebou své sekretářky, manželky a teď jsem se tam objevil já.

A jak se k tobě chovali?

Přátelsky, bylo to moc fajn.

Co jste v Uzbekistánu ještě dělali?

Hodně jsme poznávali tuhle zemi, cestovali. Bydleli jsme v Taškentu, což je hlavní město, má asi dva miliony obyvatel. Mají tam krásné zoo, nádherné výběhy, obrovské pavilony, hodně dravých ptáků. A už i s taškentským ředitelem zoo se znám osobně…(smích). Taškent je moderní, nové město. My ale byli i ve starých městech, jako je Buchara a Samarkand, a to teprve stálo za to.

Co se ti tam líbilo?

Je to už orient, nic takového tady nikde nemůžete vidět. Gigantické stavby, Pražský hrad je proti tomu drobek. Jsou to historická města jako
z pohádky, jezdí tam karavany velbloudů.

Takže bys Uzbekistán doporučil?

Určitě. Památek je tam spousta, navíc je tam málo turistů a lidé jsou hodní. Je tam také lacino. Byli jsme třeba na večeři, dvanáct lidí a na naše peníze bychom platili asi 350 korun. Taxíky jsou tam neskutečně levné. Pronajali jsme si ho na celý den, vozil nás, kam jsme chtěli, čekal na nás. Stálo to asi jen 60 korun. Jen pivo je tam drahé, dražší než vodka.

Co se ti tam líbilo nejvíc?

Vzali nás do přírodní rezervace, na step. Tam se proháněli volně puštění koně převalského, to na mě udělalo dojem. Byli tam i želvy, gazely, pelikáni. Moc jsem toužil si jednoho koně chytit a přivézt do Čech… Ale nejde to. Žijí tam i kobry, ty jsme ale naštěstí nepotkali. Bylo nádherně, 35 stupňů, modrá obloha a pod nohama nám praskal písek jako u nás v zimě sníh.

Jak jste se tam domluvili?

Oni mluví uzbecky, ale jinak se tam dá domluvit rusky. No já moc neumím, spíš to zajišťoval Renda Franěk.

Chutnalo ti?

Uzbekistán je proslulý chovem ovcí. Jedli jsme šašliky, je to jejich národní jídlo. Chutnalo mi. Akorát jsou také zvyklí dávat hodně k jídlu kopr, a ten tedy nemusím.

A co bezpečnost? O Uzbekistánu se v Česku mnoho neví…

O tu jsme se nemuseli bát. I když jsme tedy měli policejní doprovod. Ale nic nám nehrozilo, jsou to zlatí lidé.

Chtěl by ses tam znovu podívat?

Rád. Kdyby mi někdo před tím říkal, jeď do Uzbekistánu, moc by mě to nezaujalo, ale teď už to vidím úplně jinak.