Co jste míval ve škole z českého jazyka?

Byl jsem na tom s češtinou velmi dobře, protože jsem už od první třídy moc rád a vášnivě četl. Měl jsem tu češtinu „nakoukanou". Měl jsem z ní vždycky jedničku a čeština byla můj oblíbený předmět. Hlavně slohy. Psal jsem slohy hodně dlouhé a pan učitel mi vždycky sešil sešit sešívačkou a nechal mi tak pět šest listů. Za nejkrásnější češtinu považuji jazyk Julia Zeyera, to je můj milovaný spisovatel. Kolikrát si ho čtu i nahlas, abych slyšel, jak to krásně zní. Kytici Karla Jaromíra Erbena znám nazpaměť.

Kam jste chodil do školy?

Chodil jsem u nás 
v Hošticích od první do páté do dvoutřídky, potom do měšťanky ve Volyni, pak jsem byla dva roky na gymnáziu ve Strakonicích a pak jsem studoval ve Francii, když se v roce 1968 otevřely tyto možnosti. První jazyk byla francouzština, kterou jsem se naučil z kurzu pro samouky z televize. Pak jsem se zúčastnil na přání pana ředitele a paní profesorky Mackové konkurzu, který jsem udělal a do dvaceti let jsem studoval ve Francii. Měl jsem tam české knížky, Erbenovu Kytici nebo Drdovo Městečko na dlani.

Nemrzí vás, že jste se nevěnoval učitelství, když vám to dnes ve skanzenu tak šlo?

Maminka a babičky původně chtěly, abych byl učitelem nebo knězem, protože jsem dlouho ministroval 
a hrál v kostele na varhany. Ale od páté třídy byl pro mě film magie. A ve svých komediích se snažím, aby se tam ten malebný zvuk českých slov objevil, aby ty babky mluvily krásnou češtinou. Hraji si se slůvky, s postavením věty a s intonací.