Čtvrtek 4. června

Motto dne: Proč jezdit na Maltu, lépe je u Baltu

Jsme konečně na místě. Po různých štrapácích po cestě jsme se probojovali do kempu Meier na Rujaně. Hostel v Hitlerově ubytovně Prora nás nepřijal, respektive byl obsazen dětmi. Dokonce jsme museli projít kontrolou celní policie těsně před Stralsundem. Naštěstí jsme prošli, i když obě celkem neústupné policistky nám obrátily auto naruby.

Pátek 5. června

Motto dne: Od včerejška jsme v Proře, kde je ale to moře?

Dnešní den byl cyklistický, půjčili jsme si kola a projeli dvě letoviska - Binz a Sellin. Na kolech jsme si docela mákli, bylo to slušné převýšení a od moře foukal ostrý vítr. Jinak ale celý den bez mraku. Moře studené a slané, ale jedinci se koupali. A to i na Adama. Bývalé Hitlerovo obrovské letovisko pro dělníky Prora. Naštěstí kapitalismus už i zde spustil svá stavidla a kompletně se rekonstruuje: objevili jsme coffee shop, hospodu, ale i muzeum komplexu Prora a galerii avantgardních umělců Proradies. Zítra vyrážíme autem na mys Arkona a severní část ostrova.

Sobota 6. června

Motto dne: Dobré ráno Rujano, ještě nemáš vyhráno!

Zdravíme opět z naší expedice čtenáře Nymburského deníku. Dneska máme za sebou Sassnitz, což je takový Nymburk vedle těch lázeňských měst, která jsme navštívili předchozí den. Byla tu úžasná možnost jít nekonečně dlouhým pobřežím, lemovaným vysokými křídovými skalami. Všichni, kdo tam vyšlapovali, neustále vybírali kamínky, kterých tu je neskutečná paleta barev a tvarů. To se týkalo i naplavených větví a stromů. V Sassnitzu je možné projít zaparkovanou vyřazenou britskou ponorku H. M. S. Otus. Tuto exkurzi si dopřál jen Jirka. Ochutnali jsme i místní rybí speciality jako matesy nebo zavináč v teplé housce se salátem. I když se to zdá na naše poměry zvláštní kombinace, je to výborná chuťovka. Pak jsme se vydali autem na nejsevernější část ostrova - Kap Arkona. Vyťapali jsme 164 schodů na 35 metrů vysoký maják, kde strašně fičelo, ale výhled stál za to. Jinak na tomto mysu jsou zbytky nejseverněji položeného slovanského hradiště.

Neděle 7. června

Motto dne: Docházej nám many, díváme se na moře už i z druhé strany.

Ráno opouštíme ostrov Rujana, abychom frčeli jižněji, na další s názvem Usedom. Pozorujeme pak moře z druhé strany, Rujana je někde za horizontem. Po cestě zastavujeme ještě v Bergenu, srdci Rujany. Kousek od náměstí tady navštěvujeme rozhlednu se skleněnou kopulí. Loučíme se s Rujanou pohledem do míst, která jsme navštívili. Zamačkáváme slzu, slanou od moře.

Druhou zastávku si ordinujeme už na pevnině, ve městě Straslund. Tam jsme se dostali po krásném, relativně novém moderním mostě, dlouhém asi tři kilometry. Město je to historické, má tři skvostné kostely. Na nábřeží se vmísíme mezi fanoušky závodů rychlostních člunů. Jako bombónek je tu exhibice vodní formule, podobné vozu Ferrari. Opět ochutnáváme rybí speciality, ze stánku se na nás valí jejich oblíbená estrádní hudba. Chvíli v tom labyrintu ulic hledáme naše auto - Modrého buráka - a vyrážíme do Pennemunde, kde chceme zhlédnout muzeum v místě, kde diktátor Hitler vyvíjel rakety a další zbraně, do té doby nevídané. Pán už nás tam nechce pustit, je půl šesté večer a mají do šesti. Prohlídka trvá přes dvě hodiny. Fotíme si "zázračnou raketu" v areálu dírou v plotě, na břehu kotví další ponorka, tentokrát sovětské éry.

Pondělí 8. června

Motto posledního dne: Dobrou náladu máme, ostrovům zamáváme.

Poslední noc jsme kempovali v městečku Karlshagen nedaleko Peenemunde. Zde jsme si ráno přivstali, abychom viděli východ slunce nad mořem. Byl to výjimečný zážitek, vidět vyplouvat slunce přímo z moře. Je tu všeobecně chladněji oproti Polabí (15 až 20 stupňů), přesto jsme dvě noci spali pod širákem. Vítr je neoddělitelnou součástí tohoto regionu, přesto není nepříjemný. Jen na sluníčku může člověka zradit vlastní odhad, a pak může mít spálený krk nebo obličej, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Jeden z našich poznatků: lidé se tu moc nesmějí. Usmívají se, jsou pozorní, neustále zdraví - ale nesmějí se a nevtipkují. Abychom nezapomněli, po celou expedici nás provázel velmi inteligentní racek Jonatán (viz kniha Racek Richarda Bacha). Doprovázel nás až do Hřenska, ale na hranicích se odpojil.