Co sama považujete v Jizbicích a na Zavadilce za nejzajímavější?
Možná to bude znít trochu zvláštně, ale mně se tady hezky žije proto, že je to krásně položené místo a zároveň neprůjezdné. Je tady neuvěřitelný klid. Je to dáno tím, že sem zajede jen ten, kdo tu žije, nebo jede na návštěvu. A úplně nás míjí šílená doprava, která v posledních letech narůstá. Jizbice jsou v podstatě jako chatová oblast. Do lesa je to kousek, vlastně nám les zasahuje do vsi, je tady přímo před úřadem. Máme tady rybníky. Poloha naší obce je prostě neuvěřitelná.

close Deník na návštěvě. info Zdroj: DENÍK zoom_in

Neříkejte, že je tu všechno tak idylické a nenajdou se tady problémy.
Kdybych měla říct, co mě mrzí, tak je to takové to špičkování a rivalita mezi oběma obcemi. Mluvím o Jizbicích a Zavadilce. Někdy je to opravdu náročné. Jako starostka samozřejmě musím vyvažovat. Když uděláme něco v Jizbicích, musíme udělat i něco na Zavadilce. To je přirozené. Ale takové pošťuchování hlavně mezi staršími bývá někdy i nepříjemné. Naštěstí mladší obyvatelé už mi v tomto ohledu přijdou rozumnější a tolik tu rivalitu nevnímají.

Z čeho tak usuzujete?
Nechali jsme vyrobit trika s nápisem I love Jizbice s červeným srdcem. Máme ta trika i pro dospělé, ale primárně je dáváme každému dítěti, které se maminkám z Jizbic i Zavadilky narodí. A zatím jsem se nesetkala s tím, že i když na všech je jméno Jizbice, tak že by maminka ze Zavadilky řekla, že takové triko dítěti nedá.

Chystáte v blízké budoucnosti nějakou výraznou akci?
Jizbice byly založeny v roce 1223. Za dva roky to tedy bude 800 let. Chystáme se vydat publikaci k tomuto jubileu. Máme tu pána, který sbírá staré fotografie, oslovíme i místní, aby nám poskytli materiály z rodinných archivů. V té publikaci by tedy měla být nejen textová část o historii obce, ale měla by obsahovat i velké množství obrazového materiálu. Máme také nahrávky od paní Kouříkové, která těsně po revoluci vyzpovídala dva pamětníky, kteří dnes už nežijí. Máme tedy audionahrávku a souhlas jejich dětí, že to můžeme zveřejnit. Součástí té publikace by tedy mělo být i CD s nahrávkami těchto našich dědoušků.

To asi nebude jediný výstup k tak významnému výročí.
Kromě toho chystáme kalendář, který souvisí s těmi tričky s nápisem I love Jizbice. Jejich majitele jsem vyzvala, aby posílali fotky v těchto trikách z různých míst, kde pobývají. Takže už mi chodí fotky nejen dospělých, ale i těch mimin z různých koutů Česka i světa. Už máme fotky třeba z Mexika, Španělska nebo Chorvatska. A z těch fotek by pak vznikl kalendář.

Když mluvíte o miminech, kolik se jich tady v průměru ročně narodí?
To je různé. Taky záleží na počtu výpadků elektřiny… (smích). Ne, vážně je to jak kdy. Někdy žádné, někdy třeba dvě. Ale můžu říci, že aktuálně máme 382 obyvatel. V součtu Jizbic i Zavadilky. Na Zavadilce žije o něco více lidí. Což je dáno tím, že řada domů v Jizbicích je využívána jako chalupy. Když se půjdeme teď v zimě projít po obci, tak poměrně dost domů je aktuálně prázdných.

Zaslechl jsem také cosi o knize, která bude o vašich zážitcích s místními.
Ano, s bývalou redaktorkou Nymburského deníku Ivou Šmejdovou sepisujeme takové historky, které se mi tady skutečně staly. Mělo by se to jmenovat Můj život s lidmi.

Podělte se s námi už nyní o některou z nich, prosím.
Ještě v době, kdy jsem působila tady na obci jako účetní, měla jsme na starosti hlášení místního rozhlasu. Lidé tady kupodivu více řešili tu hudbu, která hlášení předcházela, než samotný obsah hlášení. Já jsem usilovala o to, abychom pouštěli nějakou znělku. Z hudby jsem spíš pouštěla Johna Lennona, ale někteří starší byli zvyklí na dechovku, řešilo se to i na veřejné schůzi. Lidi pak za mnou chodili, abych pustila Hanku Zagorovou nebo Helenku Vondráčkovou a já jim s úsměvem říkala, že to jim radši zazpívám sama, ale to asi nechcete. Bylo samozřejmě období, kdy jsem i ty dechovky pouštěla a snažila jsem se být nějak nápaditá. Takže třeba v pondělí jsme pustila písničku Včera neděle byla a podobně. Jednou jsem pustila od Matušky písničku Jó třešně zrály. Dohlásím a na úřad buší jeden důchodce holí na dveře a křičí: Ty už si z těch lidí fakt děláš p.del. Ty víš, že nám tady letos na jaře všem třešně pomrzly a ty, abys nám to všem připomněla, pustíš Jó, třešně zrály…