Zpátky do socialismu. Tak se jmenoval víkendový program na zámku. Nudit se tu nestačil nikdo. Symboly minulého režimu vstoupily znovu do popředí: pionýrské šátky, tašky silonky, politické písně, Rudé právo, branné cvičení.

„Někde si sežeňte pionýrský šátek a můžete si dát támhle u stánku pivo za korunu sedmdesát,“ lákal mě při upevňování pásky na ruku jeden z organizátorů.

V areálu se prodával Mladý svět, vytištěný podrobný program u příležitosti akce. Na obálce stojí hrdě uklízečka se smetákem a kýblem v jednom ze zámeckých pokojů. Titulek hlásá: Na zámku Loučeň opět vládne lid.

Na nádvoří se soutěžilo například ve spojování céček. „Kdo spojí delšího hada z céček, vyhrává tuzexovou čokoládu,“ volala jedna ze soudružek.

V soutěži Kdo pozná pouštěnou melodii se málem strhla mela, když pan zvukaž pustil známou melodii ze seriálu Nemocnice na kraji města. Z reprobeden zněla Internacionála, Dobrý den majore Gagarine či hlavní motiv z Bambinotu. „Tohle je mimo soutěž, to bychom přišli o všechnu tuzexovou čopkoládu, to neplatí,“ ujišťoval moderátor, když se ozvala píseň Holky z naší školky. Samozřejmě nesměl chybět Michal David.

Pak následovalo branné cvičení. „Nějakej Černobyl je na nás krátkej. My máme igelitové pytlíky, pláštěnky a hlavně gumičky. My víme, jak zabránit radioaktivnímu prachu,“ halasně agitovala soudružka. Pak se jeden z účastníků branneho cvičení líbal filtry plynových masek se soudružkou. Možná to znáte z vlastní zkušenosti.

Mezi návštěvníky nádvoří a parku chodil i budoiucí prezident Václav Havel.

Velmi vtipně působila nástěnka Brigáda socialistické práce zámek Loučeň.

Smích se ozýval ze všech koutů připravovaného programu. Zároveň přes záda lehce přebíhal mráz.

Mnozí si jistě oddychli, že neprožívají skutečnost, jen hru.