Relativní teplo nebo počasí, do kterého nevíte, jak se vlastně obléknout, vystřídala vláda pošmourna, mlhoviny a melancholie.

Tak to ovšem bývá, je potřeba si uchovat jasnou mysl a sluneční paprsky si zašít do duše.

Když jsem o víkendu objížděl víkendové akce, už nám do toho i pršelo, prokousával jsem se krajinou pomalu. Pod Semickou hůrou v Přerově měli pouť, naproti otevřel skanzen svou tradiční vánoční výstavu. Vždycky se dá nakonec vyloudit úsměv proti mračnu v obličeji, proti blbé náladě.

Zlato podzimu je to tam, kolem mě utahuje pomyslnou smyčku smrtka s kosou. Kamarád se oběsil v našem domě, vedle paní, co mi všila do starého saka novou podšívku.

Zapálil jsem mu na Dušičky doma svíčku. Hořela i pro všechny ostatní, kteří už kolem mě nejsou.

Ani Martin Vácha, poděbradský bard, mezi námi není. Vloni zemřel na konci roku při autonehodě. V neděli mu bylo věnováno čtení v Divadle Na Kovárně v Poděbradech. To mnoho let organizoval.

Pověsím si na tašku lístek z křineckého zámku a zapálím svíčku. Ať je vám tam nahoře teplo.

lukas.trejbal@denik.cz