První zastavení. Je to vyvýšený parčík u kostela sv. Jiljí. Opuková zeď se tam nedávno vyvalila takovým způsobem, že mohla ohrozit bezpečí lidí. Vypadalo to jako když vyteče lepidlo na podlahu. Podmáčená zeď z Kostelní ulice nevěstí nic dobrého. Potěšující je ovšem fakt, že zeď ústící do parku na Kostelním náměstí zedníci opravili už v pátek před víkendem. Ani jsem nestačil poukázat v novinách na velmi nebezpečné místo, které by se mohlo bortit dál, napraveno. Zvedám palec nahoru.
Druhé zastavení. Zadní trakt železniční polikliniky z ulice Bedřicha Smetany. Stalo se z něj parkoviště po obou stranách. Ano, můžou tam zřejmě do dvora zajet zaměstnanci, ale tady jsou auta lidí, kteří jdou na vyšetření, kontrolu nebo do lékárny. Hlavně v místech, kde je chodník a travnatá plocha, chodí tu děti do školy. Několikrát jsem byl svědkem, jak se tam chce vecpat terénní obří vůz. Lidé kličkují mezi auty. Přijde mi to hodně nebezpečné. Městská policie by se na toto místo měla zaměřit.
Třetí zastavení. Hradby, konkrétně místo, kde se scházejí mladí a asi neklidní. Je to nejvýše položené místo, z kterého perfektně vidíte na špičku, Labe i elektrárnu. Bordel z lahví od vína, plastových lahví, vajglů, papírků a já nevím čeho ještě je podobný někdy tomu, který zůstává na lavičce v Parku svobody u Obecního domu. Rozmáčené krabice od vína, reklamní noviny, fujtajbl. Chápu, že když nechytnete někoho konkrétního za ruku, kterou právě zahodil flašku, nikdo vám nic nedokáže. A vychovat je rodiče asi už nestihnou. Jenže krásné prostředí kolem hradeb a v parku tak dostává na zadek.
Čtvrté zastavení. Naprosto nepřehledná situace v ulici Generála Sochora na sídlišti. Parkující auta po straně, panelák na druhé. Chodník nikde. Uskakujete před auty, ale vlastně skoro není kam.
Možná jsme si již zvykli na to, co potkáváme denně. Možná jsme k některým místům už lhostejní. Myslím si však, že by se něco dělat dalo a hlavně mělo. Co vy?
lukas.trejbal@denik.cz
