Může vám dnes připadat velmi naivní a nedosažitelná. Já toto heslo beru jako mantru. Občas si ho přeříkávám jako na růženci.
Když přišly listopadové události v roce 1989, seděl jsem v obýváku u televize. Z kuchyně sem doléhalo zpravodajství Hlasu Ameriky, které můj táta pravidelně poslouchal. „Pojďte sem, pojďte,“ volal mě a mamku táta z kuchyně. A tak jsme slyšeli vídeňského zpravodaje Ivana Medka, jak došlo za poslední dobu k nejbrutálnějšímu zásahu policie proti poklidným demonstrantům na Národní třídě.
A pak to všechno začalo. Stovky demonstrací, volba prezidenta, první svobodné volby do parlamentu, všudypřítomné Občanské fórum, eufórie nebrala konce. Věta o pravdě a lásce, která zvítězí nad lží a nenávistí se naplňovala. Alespoň to tak vypadalo. Podpořená citovkou písní Ivana Hoffmana Sl´ubili jsme si lásku to vypadalo na těžký happening.
Nějak se to ale s přibývajícími léty zašmodrchalo. Korupce, tunelování, mafie. Na denním pořádku podvody, krádeže, násilí. Ze zpráv v televizi se začala řinout krev. Pravda a láska se krčila v koutku.
Teď už to je hold na každém z nás, co chce preferovat. V chvatném světě nesundat mobil od ucha, nebo v klidu jít a poslouchat své srdce.
Pravda a láska přeci musí zvítězit nad lží a nenávistí. Jen to někdy není na první pohled vidět.
„Boží mlýny melou a na každou svini se vaří voda,“ říkával jeden můj kolega svářeč v poděbradském podniku.
lukas.trejbal@denik.cz
