V obou případech začnete hledat věci každodenního užití, na které jste běžně zvyklí, automaticky po nich sáhnete a prostě je najdete na svém místě. Nebo na místě, kde byste je čekali. V uvedených příkladech tomu tak není.
Před dvěma lety jsem prožila tři dobrodružné týdny na cestě po Maroku. Tři týdny s jedním kufrem, do kterého jsem si rozhodně nemohla sbalit vše, co bych doma během té doby používala, navíc asi po týdnu, na prahu pouště se mi do kufru prokousalo neznámé zvířátko, rozkousalo mi půlku z mála oblečení, které jsem měla k dispozici a nechalo mi po sobě vzkaz v podobě několika kuliček…
Dnes si vzkaz zavazadlového návštěvníka vykládám jako „že se na ty všechny zbytečné věci nevy…" A skutečně jsem se v Africe odnaučila používat fén na vlasy, veškerá líčidla a mnoho dalšího. S návratem domů a postupným začleňováním zpět do „kultivovaného" života se návyky a věci pomalu i když se změnami vrátily.
Letos jsem se pustila do trochu jiného dobrodružství: rekonstrukci v bytě. Výsledek je velmi podobný včetně délky trvání. Opět zjišťuji, bez čeho se obejdu.Musím. V chaosu věcí z vyklizeného prostoru ve zbytku bytu jsem zpočátku marně hledala i hřeben. Fén jsem uložila nadosah, dodnes jsem však nenašla třeba oblíbenou čepici. Zato jsem si všimla, že mám i jiné. Prachu už mám doma jako v marocké poušti a ten se stejně jako jemný písek dostane úplně všude.
PS: Moji milí pracanti, nechci kritizovat, ale ze srdce poděkovat za vaše šikovné ručičky, pot, krev a barvu a úsměvy při práci, jejíž výsledek mě bude, doufám, dlouho hřát! A vedoucímu stavby přeji: vše nejlepší k narozeninám, řediteli!
