Co vás nemá, to už v jednadvacátém století neplatí. Z normálně dětských dětí se stávají akční hrdinové se zbraní 
v ruce, kterých se pomalu celý les bojí. Tam samozřejmě nemá místo nějaký ubohý hejkal a čarodějka s bradavicí na nose, ale monstra démonického vzhledu.

Umíte si představit, jak Budulínkovi naběhnou svaly, dvěma chvaty zlikviduje Jezinky Bezinky 
a z jelena si potom doma udělá medailonky? Po takovém výkonu přeci bude potřebovat spíš vydatnou svačinku, než ochránce. A víte, proč rodiče poslali Karkulku přes les samotnou? Jestli ne, málo sledujete aktuální televizní reklamy. Přeci proto, že rodiče nebyli očkovaní proti klíšťové encefalitidě.

Trochu mě v tomto směru uklidnil dětský maškarní ples v Městci Králové, kde bylo možné rozeznat postavičky z klasických pohádek, snad proto, že kostýmy malým dětem ještě připravovali rodiče klasických pohádek znalí. Karkulka měla v košíčku skutečně bábovku a kytičku, lištička měla jeden ocásek, dvě ouška a zrzavý kožíšek, čarodějnice měla velký nos a koště.

Pak jsem ale v sálu narazila na supermana s vycpanou muskulaturou, jakéhosi vesmírného bojovníka a pronikla sem také exotická zvířátka jako zebra nebo krokodýl. Největší radost mi udělal maličký husita. Byl sice také ozbrojený, ale pěkně po česku, cepem. Roztomilé byly děti všechny a to se naštěstí nemění. Zatím zůstává stejná i Hrubínova otázka: Jak to bylo pohádko?