„Za léky a lékařské pomůcky bych ochotně doplatila ze svého členům rodiny, mým známým, ale úplně cizím lidem?" Začínám naprosto chápat rozčílení mé známé, která je shodou okolností lékařskou specialistkou.

Tedy jestli to správně chápu: místo, aby byli lékaři pozitivně motivovaní a s nárůstem pacientů, což může svědčit o epidemii nebo jejich dobré pověsti, zaznamenali přímo úměrně nárůst finanční odměny, zastaví se jim finanční úhrada od pojišťovny na loňské hladině počtu pacientů a všechny příchozí pacienty navíc přijme specialista s tím, že bude muset jeho případné léky nebo pomůcky zaplatit ze svého?

Protože pojišťovna to lékaři neproplatí a žádat částku po pacientovi by bylo neetické?

Lékaři vykazují pacienty zpětně, mají tedy nárůst podložený. Přesto jim přesah nezaplatí.

Proč se rovnou nezeptat, proč si pacienti – nebo dokonce lékaři za ně – musí platit léky a pomůcky, když si platí zdravotní pojištění? Nedubluje se to náhodou, jako například dvakrát strhávaná daň z našich výdělků?

Vím, že lékaři skládají přísahu a slouží lidem. 
V dnešní době si ale zároveň vydělávají sami na sebe. Přes veškerou lásku k bližnímu, morálku, etiku a podávání pomocné ruky nevím, jestli bych jako lékařka za chvíli nemusela zavolat do čekárny: „Další už ne, prosím!"