Byť jsem tam u kamarádky a kolegyně z Kladenského deníku pobyl pouhé dva dny, mám pocit, jako bych řadu místních znal snad od svého nevycválaného dětství.

Jedna příhoda mě ale naprosto konsternovala hned v pátek večer v místní stylové restauraci. Na záchodcích mě oslovil pán se zřetelným moravským dialektem. Jeden z mála, s kým jsem se tam ještě nestihl seznámit, takže neměl tušení, odkud jsem. „Já jsem, milý pane, celý život koštoval víno. Nikdy jsem nepil pivo. Až teď mě tady ty lidi odsud vytáhli do Kladna, na nějaké pivní slavnosti. A já tam taky ochutnával a měl jsem dokonce hodnotit. Ale já musel skoro všechny lístky dát jednomu pivu. To bylo opravdu úžasné, žádné lepší jsem nikdy nepil. Počkejte, hned si vzpomenu…jo, Postřižinské se jmenovalo," dokončil své vyprávění a já na chvíli oněměl. Měl jsem sto chutí toho člověka obejmout a zakřičet, jak s ním strašně souhlasím. Jelikož jsme však stáli a močili do pisoárů, neučinil jsem tak. Jen kapky padající ze mě se proměnily v proud štěstí.

Takže srdečné pozdravy na Bílichov i do pivovaru. Díky!!!