Koncert to ovšem nebyl jen tak ledajaký. Ke skupině se připojila pardubická filharmonie a bývalý lídr Psích vojáků Filip Topol. V tomto svátečním spojení představili rockovou operu Pašijové hry velikonoční. A tak o zážitek bylo v podstatě dopředu vystaráno.
Kontrabasisté si Pašije v dobrém rozmaru náležitě užívali, stejně tak Filip Topol především v písni Nepotřebujeme Krále. Znovu se potvrdilo, že je prostě jedinečný ve svém neurotickém deklamování.
Na náš úterní svátek velikonoční jsem vyrazil se svým dávným přítelem. Dlouho jsem ho neviděl a tak jsme na sebe ve vlaku spustili a často si skákali do řeči. Jako ty děti, co se nemohou dočkat, až přijde Ježíšek. Nebo jití jest Hospodinovo. Nálada v bývalém Divadle E.F. Buriana panovala vstřícná. Ukřižovat!
S plnou hlavou zážitků jsme ujížděli domů. „Vůbec nevím, kde zrovna jsme. Nestojíme ještě?“ ptal se Milan, který vlakem moc nejezdí. Krajina potemněla, slila se v jednu šmouhu. „Za okny je to za chvíli podobné,“ utrousil jsem. „To máš recht,“ navázal Milan. To když jsme v Maroku, kam často jezdím, a jedeme pouští, nejdřív to je nádhera. Ale za pár hodin tě to přestane bavit, je to stejné. Tak jsem spolupasažérům začal na oko nabízet salámy, jako to dělám každý den. Přeříkával jsem tu svou nabídku a najednou začal v té kabině silně vonět salám. Fata morgána.“ Pak se ukázalo, že šofér si začal krájet španělský salám chorizo. Nepotřebujeme Krále!
lukas.trejbal@denik.cz
