Je jen jeden. Stříbrný šíp. Nad světově unikátním motorovým vozem nazvaným Stříbrný šíp užasla veřejnost už v roce 1939, rok poté, co byl vyroben. Zanedlouho se zatají dech i nám, až v červnu 
v rámci každoroční výstavy 
v Ostravě bude červený nablýskaný krasavec z nymburského střediska oprav firmy DPOV představen široké veřejnosti.

Byl moderní, luxusní, s originálním designem. Jen se narodil do nevhodné doby. V roce 1939 začal jezdit pro veřejnost, ale německá okupace Československa 15. března znamenala konec jeho rozjíždějící se kariéry. V průběhu války byla kvůli nedostatku nafty vozidla z protektorátních drah postupně odstavována, včetně Stříbrného šípu. Ani po válce už nebyl využitý, jak by si byl zasloužil, a postupně upadal v zapomnění.

Proč vůbec bylo kdysi zkonstruováno toto jedinečné vozidlo? Nymburskému deníku odpověděl Arnošt Kohl, vedoucí projektu v rámci DPOV 
a v pravém smyslu slova otec nového Stříbrného šípu: „V 30. letech hledaly Československé dráhy cestu, jak zlevnit osobní dopravu, aby mohla konkurovat rozvíjející se automobilové dopravě. Proto se začaly vyrábět lehké motorové vlaky, které nahrazovaly nákladnější parní stroje. První toho druhu byla v roce 1936 Slovenská strela, v roce 1938 následoval Stříbrný šíp," vysvětluje Arnošt Kohl.

Z hvězdy skladiště
V roce 1953 skončil vůz definitivně byť už tak omezenou činnost a byl odvezen do šumperských dílen, kde měl být opraven. Z opravy sešlo a z motorového elegána se postupně stal nedůstojný sklad pro čalounickou dílnu.

Naděje mu zasvitla s pozdějším nápadem pracovníků ČSD vybudovat železniční skanzen v České Třebové. Tam byl Stříbrný šíp díky iniciativně inženýra Bohumila Pokorného převezen, ale myšlenka skanzenu se neuskutečnila, a ani comeback prvorepu-blikového elegána. Stejně tak nedopadl koncem 70. let nápad modelářů z Ústí nad Orlicí vybudovat z vozu pojízdnou klubovnu s kolejišti pro modely vláčků.
Rovněž další pokus o zprovoznění Stříbrného šípu 
v Chomutově na přelomu tisíciletí ztroskotal. Až v roce 2011 sebraly hozenou rukavici DPOV v Nymburce a od března 2011 se počítá zahájení prací na vozidle. Celých pět let…

V hale nymburských DPOV stojí v tuto chvíli nablýskaný červený vůz se stříbrnými detaily, včetně státního znaku na boku, a k dokonalosti mu chybí už jen pár detailů, například doplnit kliky a osadit dveře. Příchozímu se zatají dech nad jedinečným designem jak exteriéru vozidla, tak jeho interiéru. Červené kožené sedačky, stolky s vysoce leštěným povrchem či detail ruční brzdy jsou výrazem vkusu a zároveň přepychu. Tváří v tvář luxusu je poněkud paradoxní, že vozidlu, původně bez označení vozové třídy, byla později přidělena třetí vozová třída. I laik ho bez zaváhání zařadí k první vozové třídě.

Co bylo podle Arnošta Kohla na pětileté rekonstrukci historického vozu nejtěžší? „Přece nevzdat to!" směje se Arnošt Kohl a pokračuje: „Představte si, že máte rozbořený dům a potřebujete jej opravit a vybavit tak, aby se 
v něm dalo bydlet. Všechno včetně nejmenších detailů, které ve voze vidíte, je udělané nově s maximální snahou 
o zachování historického vzhledu, postupovali jsme podle starých fotografií. Převedeno jen na objem informací, byly to 4 giga bajty technických dat. Ke všemu se dělala dokumentace, která musela projít schválením, teprve pak se začalo vyrábět. Občas to byla opravdu perná práce," přiznává Kohl.

Ovšem pod retro schránkou se ukrývají nejmodernější technologie počínaje spalovacími motory přes automatické převodovky až po teplovodní topení. Má-li totiž vozidlo opět vyjet, musí mít schválení, že splňuje současné podmínky provozu v síti Správy železniční dopravní cesty. Na tom se právě pracuje.

Co bude dál?
Stříbrný šíp je v majetku Výzkumného ústavu železničního a bude využíván pro reprezentativní a nostalgické jízdy, k radosti odborníků a hlavně široké veřejnosti. Smutný příběh unikátního motorového vozu jménem Stříbrný šíp má tak šťastný konec. Či vlastně nový začátek. A ten bude už provždy spojen 
s Nymburkem a lidmi, kteří to nevzdali.