Kluci z pátých tříd si ukazovali, jakou o prázdninách stáhli novou muziku do telefonu a samozřejmě hned ji kamarádům pouštěli, aby zjistili, jestli mají pořád stejný vkus. Malé slečny se zase chlubily svými novými blůzkami a módními doplňky. Z různých hloučků se ozýval bezstarostný smích a byla cítit radost ze shledání.

Ať můžu chodit v klidu do práce

U vchodových dveří stála maminka Radka Kropáčková se svým šesťákem. Ten úplně nadšením neoplýval. Na otázku, jestli se těšil do školy, rezolutně zavrtěl hlavou. „Prázdniny jsou přece lepší,“ vysvětlil jasně svůj postoj. Domácí výuku, jakou byl nucen absolvovat v minulém školním roce, by však letos neuvítal. „To ne, to je lepší chodit do školy,“ prohlásil a maminka souhlasně kývala. „Do školy jdou všechny tři mé děti, kromě tady šesťáka ještě do třetí třídy a do druháku na střední škole. Doufám, že to vydrží a budu moci v klidu chodit do práce,“ přeje Radka Kropáčková.

Do první třídy se chystala Miládka Křížová, která se držela za ruku tatínka Jaroslava, ředitele Hálkova divadla a frontmana skupiny Crossband. Na otázku, na co se těší nejvíc, zatím pokrčila rameny. „Ona ještě moc neví, co ji tam čeká. Ale těší se, včera celý den ořezávala pastelky, viď?“ obrátil se na dceru usměvavý otec. Z opatření kvůli možné vlně koronaviru strach nemá. „Hráli jsme v létě představení na řadě míst, opatření také byla a žádný problém nevznikl,“ konstatoval místní divadelník a muzikant.

Já bych si to testování chtěla zkusit

Kromě prvňáků pak zamířili školáci do tříd za učitelkami a asistentkami. Čekalo je testování. Paní učitelka Ivana Řeháková přivítala své svěřence už ve 4.B a po pár přivítacích větách a pozdravech jim vysvětlila, že letošní školní rok začne trochu jinak. Testováním. „Má někdo strach?“ ptala se třídy. Přihlásil se chlapec v první lavici. „Já mám strach, protože po tom vždycky pčikám,“ hlásil paní učitelce.

Po rychlém vysvětlení, jak test použít, které nepotřebovalo příliš podrobný výklad vzhledem k loňským zkušenostem, děti dostaly testy. Kromě jedné školačky, která přinesla potvrzení o očkování. Jenže právě té to bylo líto. „Já bych si to chtěla zkusit jako ostatní,“ hlásila a s trochou smutku sledovala, jak si její spolužáci kapou roztok na umělohmotné testery a postupně jim vyjíždí očekávaná čárka.

Mezitím jsme se ptali paní učitelky, co říká na opatření pro děti, které by rodiče nenechaly testovat. „Opaření jsou potřeba, řada z nás tady má s covidem zkušenosti. Pokud by nebyla ta opatření pro netestované, nenechalo by se testovat více dětí. Ale já jsem šťastná učitelka, v mé třídě s tím není žádný problém ze strany dětí ani rodičů,“ vysvětluje třídní 4.B. Sama covid prodělala a dodnes na něj má velmi nepříjemné vzpomínky. Infekci si přinesla zřejmě ze školy právě před Vánoci a nakazila celou rodinu. „Všechno jsme ve škole dělaly správně, ale stalo se. Bylo to velmi nepříjemné, proto opatření chápu,“ doplnila Ivana Řeháková.

Testování proběhlo bez problémů, nikdo neměl pozitivní výsledek. „A zítra rovnou na dopravní hřiště,“ zdůraznila paní učitelka ještě před tím, než se žáci odebrali zpátky na shromaždiště před školou.

Aby mohli vyučovat před tabulí

Na sluncem zalitém prostranství kompletní osazenstvo školy plus desítky rodičů pozdravila ředitelka Soňa Obická. „Přeji nám všem, aby tento školní rok byl obyčejný. Aby všichni žáci mohli chodit do školy a učitelé mohli vyučovat před tabulí s fixou,“ vyslovila společné přání.

Ve stejném duchu se vyjádřil i starosta Tomáš Mach. Vybrané děti ze sboru pak zazpívaly na mikrofon státní hymnu a nechyběl ani tradiční rituál, při němž prvňáčci dostali od deváťáků květiny a dárky vyrobené dětmi z mateřské školy Růženka. Před tři čtvrtě na devět pak první školní den skončil a řada dětí si mířila užít trochu nečekaný návrat léta.