Rozhádaný učitelský sbor, hanlivé videoklipy na učitele ze strany žáků a nespokojenost některých rodičů s vedením školy. Tak vypadá dnešní situace v Křinci. Ta se vyhrotila až stížností části rodičů s téměř osmdesáti podpisy, která skončila na stole starosty.

Aktéři si stěžují hlavně na to, že je napjatá atmosféra ve škole, která se přenáší jak na děti, tak na učitele. Myslí si, že dokonce z nespokojenosti dětí vznikly i webové stránky, kvůli kterým se ve zdejší škole vedlo vyšetřování. Podle jejich dětí se prý snížila možnost pohybu žáků o přestávkách po budově školy. „Při komunikaci s vedením školy na nás pan ředitel působí nevěrohodným dojmem z toho důvodu, že podává nepravdivé informace a mnohdy si protiřečí,“ je doslova napsáno v dalším z bodů stížnosti.

Školu navíc během poslední doby opustili někteří žáci a začali chodit do jiného zařízení. „My jsme křineckou školu navštěvovali, milovali ji a teď, když vidíme, co se tam děje, jak hromadně žáci odcházejí, nechceme, aby skončila,“ říkají například František Šturma a Hana Růžičková, jejichž děti školu také navštěvují.

Ředitel Josef Brynych vidí problém v tom, že nastolil ve škole pořádek. „Když jsem školu v roce 2003 přebíral, bylo v ní téměř bezvládí. Od té doby se hlavně snažím o to, aby fungovala. Někteří kolegové, kteří tu ani už nepracují, stavěli vlastní zájmy nad zájmy školy a to jsem nepřipustil. Myslím, že jsem několika lidem takzvaně šlápl na kuří oko a oni mi to teď vracejí,“ říká na svou obhajobu ředitel s tím, že úloha ředitele je podle něj srovnatelná s rohodčím ve fotbale. „Ať píská cokoliv, vždycky na něj hráči i diváci pokřikují a nenávidí ho.“

Stížnost se dostala na stůl starostovi Křince Milanu Mocovi. Ten se zastupiteli rozhodl, že se celá věc musí prošetřit a pak teprve rozhodnou, jak postupovat dál. „Vytvořili jsme pro stěžovatele dotazník, který obsahuje otázky týkající se obsahu stížnosti. Zveme si rodiče postupně. Zatím se však nikdo nevyjádřil v tom smyslu, že by žádal přímo odstoupení ředitele školy. Při jednání s rodiči jsou přítomni i dva zastupitelé obce. Až budeme mít názory pohromadě, rozhodneme, jak to bude se školou dál,“ uvedl Milan Moc.

NÁZOR
Přísnost se v dnešní době nenosí
Tytam jsou časy, kdy ředitel a učitel byl pro děti persona mnohdy silnější než vlastní rodiče. Pamatuji si na film Džungle před tabulí, na který jsme se dívali jako na neskutečný příběh, který se v normální škole nemůže stát. Doba však ukázala, že není tak nereálný. Ve školách se za mého dětství muselo chodit při hlavní přestávce po chodbě dokola ve dvojicích, uvnitř tohoto téměř vězeňského kola chodil učitel na dozoru a okřikoval každého, kdo se trochu hlasitěji projevil. Po revoluci se uvolnilo téměř vše, včetně morálky dětí ve škole. Paradox je ten, že se společnost dostala z extrému do extrému. Děti dnes mají velmi zřídka respekt ze svých učitelů, ale mnohdy i ze svých rodičů. Kde je tedy ta míra přísnosti a na druhé straně kamarádství, ze kterých by přirozený respekt vzešel? Soudit situaci v Křinci je velice těžké. Ředitel si je jistý, že dělá dobře, když drží děti, ale i učitele zkrátka, druhá strana má na celou věc opačný názor. Možná by stačilo na obou stranách přistoupit ke komunikaci a vzájemnému pochopení. Možná…
Milena Jínová