„Veškeré aktivity, které jsem v souvislosti České asociace sester vyvinula, snad nepřišly nazmar a doufám, že jsem svou kapkou přispěla ke zlepšení péče o nemocné,“ řekla skromně oceněná sestra s tím, že ošetřování nemocných se bez průběžně získávaných informací nedá dělat dobře.
Koncem sedmdesátých let vstoupila do zdravotnictví v Kolíně, potom působila v Poděbradech a teď je třetím rokem na Železniční poliklinice v Nymburce. Žije v Kutné Hoře.

Co pro vás toto ocenění znamená?

Cenu jsem dostala za to, co jsem do této chvíle dokázala v České asociaci sester. Člověk dělá svou práci rád. Najednou ale slyšíte veřejně, že vaše práce má význam. To zahřeje.

Přibližte čtenářům svou anabázi v asociaci.

V kolínské nemocnici jsme založili regionální organizaci. Když jsem odešla z Kolína, působila jsem v prezídiu. V Poděbradech jsem se stala předsedkyní sekce léčebných ústavů a lázní. Jsem jí dodnes, i když působím v Nymburce. Nejlepší místo pro vzdělávání jsme našli v nymburském Obecním domě.

O čem přednášíte?

Poslední přednášku jsem měla na téma historie a vývoj ve zdravotnictví. Jak se třeba mění vybavení. Co se dělo, když ještě nebyly kolečkové postele a podobně.

Co vám práce sestry přináší?

Já vidím především lidi. Bez velkých gest pomoci třeba maličkostí. Jednou na mě v Praze zavolala paní, která šla o francouzské holi. Kdysi ležela v kolínské nemocnici na ortopedii. Poznala mě a poděkovala za péči, kterou jsem jí věnovala.