Poslání projektu Sanitka přání je jednoduché: plnit umírajícím jejich poslední přání. Zadarmo. Absolvovali stáž v Nizozemí, získali sanitku, vybavili ji a uzpůsobili její fungování českým zákonům. V posledních týdnech se projekt rozjel naostro a jeho spoluzakladatelé už mají za sebou čtyři splněná přání nevyléčitelně nemocným. Vesměs velmi smutná.
Samotnou sanitku a její vybavení představili exkluzivně Deníku u nymburských hradeb. Zároveň jsem si o celém projektu popovídal se dvěma spoluzakladateli, Danielem Kartákem (DK) z Nymburka a Igorem Kytkou (IK).
Jaký typ posledních přání jste schopni plnit?
IK: V našich možnostech je plnit přání v rámci celé republiky. Tedy klidně například nabrat někoho z Aše a dovézt ho do Ostravy. Přání by by mělo být splnitelné v rámci jednoho dne. Klidně můžeme vyrazit brzy ráno a vrátit se pozdě večer, ale v rámci jednoho dne. Řada klientů, kteří jsou na tom zdravotně hůř, ani není schopna vícedenní přání absolvovat.
Jakým se způsobem se mohou ti, kteří by chtěli přání splnit, případně jejich blízcí, ozvat?
IK: Úplně nejjednodušší princip je přihlásit se na stránce sanitkaprani.cz. Je na ní umístěný formulář, který je třeba vyplnit. Z něj se dozvíme všechny údaje, které potřebujeme pro posouzení, zda jsme schopni přání vyplnit. My se obratem zkontaktujeme se žadatelem či rodinou a začneme domlouvat konkrétní posádku, adekvátní doprovod blízkých a další věci.
Sanitka přání bude plnit poslední tužby umírajících i na Nymbursku. Dvěma ze tří spoluzakladatelů jsou Daniel Karták (vlevo) a Igor Kytka.
Odkdy tedy reálně fungujete?
IK: Od poloviny února. Kvůli technickým problémům jsme ještě nesplnili tolik přání, kolik bychom chtěli. Máme za sebou čtyři výjezdy, konkrétně v Praze, na Vysočině, na jižní Moravě a na Karlovarsku.
Jaká to byla typově přání?
DK: Zatím to byla spíše smutná přání. Ve dvou případech jsme vezli paní, které byly hospitalizované, na pohřeb jejich manželů. Staraly jsme se o ně celý den, nešlo jen o samotný obřad, ale i následné rozloučení s blízkými. Další přání bylo také velmi smutné. Nevyléčitelně nemocná žena se chtěla naposledy setkat s umírajícím dědečkem. A poslední zatím splněné přání se týkalo muže, který se chtěl naposledy podívat v den svých narozenin do rodného domu, kde už na něj čekali blízcí, příbuzní a měli vlastně oslavu. Muž se pak vrátil do domova se speciálním režimem, kde dožívá.
IK: Lidé se nás často ptají, co nejzajímavějšího, nejexotičtějšího jsme splnili. I naše praxe ukazuje, že lidé, kterým už moc času nezbývá, si přejí vlastně jednoduché věci. Chtějí se podívat na místa, která měli rádi. Chtějí vidět lidi, které měli rádi v jiném prostředí, než nemocničním nebo pobytovém, kde jsou hospitalizováni.
Rozumím. Nicméně platí nabídka, že jste schopni zajistit například účast v divadle nebo na fotbalovém zápase?
IK: Ano, to samozřejmě platí. Máme už několik takových přání rozjednaných. Jedná se například o výstavy. Aktuálně máme požadavek od jedné paní, která by se ráda ještě jednou podívala na lezeckou lokalitu, do skal.DK: Další přání, které máme domluvené, je to, že paní se chce podívat na maturitní ples svého vnoučete. A další přání se týká jednoho domova seniorů, odkud si šest imobilních klientů přeje navštívit ples města vzdálený asi pět kilometrů od toho domova. Budeme se tedy otáčet a postupně je tam dovezeme.
Už se vám někdo ozval například ze Středočeského kraje s přáním?
DK: Ano, ale zatím tady máme takovou zvláštní zkušenost, která se netýká jen Středočeského kraje. Stává se, že se ti blízcí ozvou zkrátka pozdě. My už jsme například připraveni na další den na splnění přání, ale blízcí se ráno ozvou, že zdravotní stav dotyčného se zhoršil natolik, že už není schopen to přání a jízdu absolvovat. To už se nám bohužel stalo několikrát. My v tomto ohledu nyní začínáme spolupracovat s velkými paliativními týmy a konkrétně také s nemocnicí Motol, kde bychom naše služby nabízeli jejich klientům.
IK: My bychom byli rádi, kdyby se nám v rámci osvěty podařilo dostat Sanitku přání do podvědomí lidí tak, aby se potencionální klienti začali ozývat dříve. V době, kdy to přání bude pro klienta v pohodě uskutečnitelné.
Čím je vaše sanitka vybavená?
DK: Je vybavená na převoz pacientů neodkladné péče. Tedy například elektrickými nosítky. Jsme vybaveni jako záchranná služba. Musíme splňovat českou legislativu. V Nizozemsku to tak není, tam už existuje speciální zákon ušitý na míru Sanitce přání. Také jich tam jezdí už osmnáct a ve výbavě mají povinně pouze defibrilátor. My musíme jezdit v režimech buď doprava raněných, nemocných a rodiček nebo přeprava pacientů neodkladné péče. Naše sanitka je tedy kromě defibrilátoru vybavena také monitorem životních funkcí, odsávačkou, oxymetrem, resuscitačním a úrazovým batohem. Uvnitř je zabudován reproduktor, aby klienti mohli poslouchat svou oblíbenou hudbu. V autě je také lednička určená pro občerstvení klientů a jejich doprovodu.
Kdo tvoří posádku?
DK: Jednak řidič záchranář a druhým je člověkem je někdo z kvalifikovaného zdravotnického personálu. Záleží na stavu klienta. To posuzuje naše ARO sestra, která určuje, jaká konkrétní posádka a v jakém režimu pojede.
IK: Já bych ještě doplnil k té výbavě sanitky jednu věc. My sice máme po zdravotnické stránce vůz výborně vybavený, ale naší snahou není vozit klienty v nějakém adrenalinovém režimu, v rámci nějž si člověk i zachraňuje život. My primárně plníme přání. Ten klient má být v pohodě, má to pro něj být hezký a příjemný okamžik. V sanitce jsou dvě místa pro doprovod, tedy někoho z rodiny či blízké. Aby ti lidé spolu mohli strávit příjemný čas mimo zařízení, kde jsou trvale ubytováni. Často dostáváme informaci o našich klientech, že nebyli několik let venku. Je to tedy pro ně velká věc, že se po několika letech dostanou někam ven. My se snažíme, aby to pro ně byl veskrze příjemný zážitek. Ty zdravotnické věci jsou v sanitce pro to, že tam být musí, ale zakládáme si na tom, že se především bude jednat o hezký prožitek. Chceme o ně pečovat celý den, jiná přání už ten den nemáme naplánované. Aby když se třeba klient rozhodl ještě někde po cestě zastavit, tak jsme mu vyhověli a nebyl tam žádný spěch.
Službu poskytujete klientům zdarma. Z čeho vlastně projekt financujete?
IK: Na začátku se to neobešlo bez našich vkladů z úspor. Ale podařilo se nám do toho úspěšně zapojit veřejnost. Takže všechno je placeno z darů jednotlivců a darů firem.
26
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
