Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval vyřídit ještě další věci v Poděbradech, vypravil jsem se to krásné nedělní dopoledne do Růžového slona, tedy do místního Albertu. Když jsem z něj po necelých dvaceti minutách vycházel, už mi to dopoledne tak krásné nepřišlo.

Maso, žampióny, zelenina, olivy a zajímavé balení sedmi druhů piv. Nic extra. Jelikož vím, že právě v tomto obchodě berou stravenky, měl jsem v prkenici jen pár drobáků a u pokladny jsem automaticky vytáhl magické lístky. Když paní u pokladny poukazy uviděla a podívala se na balík s pivem, její výraz se zachmuřil. „To mi nevezme, pane. To pivo," doplnila, když viděla můj nechápavý pohled.

Pamatuju, že před lety jsem musel zaplatit v tomto krámě zvlášť za zubní pastu. Jasně, to je drogerie, to by se asi za stravenky kupovat nemělo. Ale pivo??? „No, to prostě není potravina," odvážila se mi pokladní drze tvrdit přímo do obličeje.

Bůh či příroda jí odpusť její prostotu. Vím, že ona nemůže za to, že nějaký fištrón nastavil jejich pokladnu tak, aby se za pivo stravenkami platit nemohlo. Taky mi v tu chvíli hlavou proběhlo, kolikrát jsem na výstavišti v Lysé fotil ředitele nymburského pivovaru, který přijímal ocenění v soutěži Potravina roku. A tou Potravinou roku bylo nymburské pivo, sakra!

Nedalo se nic dělat, holt jsem se rozžehnal s pivním balíčkem a po cestě do Nymburka přemýšlel, jak to zaonačit, abychom na pikniku měli čím svlažit hrdla. A myšlenka mě dovedla až do Jednoty naproti hřišti Polabanu. A světe div se, tam jsem osm lahvových bez problémů za stravenky pořídil. Možná to bylo tím, že to bylo pivo nymburské, které jako Potravina roku prostě potravinou uznáno bylo.