Úsek relativně nově dostavěné dálnice D11 mezi Poděbrady a Hradcem Králové.

Část odborníků je přesvědčena, že právě to je prototyp místa, kde by mohla být v dohledné budoucnosti povolena rychlost až 150 kilometrů za hodinu. Tak to alespoň minulý týden prohlasovali poslanci. Jenže ministerstvo dopravy, které by mělo vybrané úseky schvalovat, se zatím 
k takové iniciativě tváří odmítavě.

A rozpory v tomto bodě nepanují pouze mezi politiky na straně jedné a řidiči na straně druhé. Jasno v tom nemají ani ti nejpovolanější, tedy odborníci na dopravu. Nymburský deník oslovil dva: vedoucího dálničního oddělení v Poříčanech Pavla Málka a vedoucího Dopravního inspektorátu 
v Nymburce Josefa Ulricha. Zatímco prvně jmenovaný se staví proti zvýšení maximální rychlosti, druhý si to za jasně daných podmínek představit umí.

Poříčanské oddělení dálniční policie má úsek D11 
u Poděbrad ve svém „rajónu". Jeho vedoucí Pavel Málek diskuzi kolem možného zvýšení maximální rychlosti pozorně sleduje. „Možná budu působit jako konzervativec nebo dokonce zpátečník, ale nejsem zastáncem této změny. A důvodů, které mě k tomuto názoru vedou, je opravdu spousta a daly by se rozebírat poměrně dlouho. Takové rozhodnutí by se nemělo dělat jen kvůli povrchu dálnice," říká Málek. Podle jeho slov je třeba vzít v úvahu mentalitu řidičů, dopravní kulturu a další faktory.

Naopak vedoucí nymburského dopravního inspektorátu Josef Ulrich si možné zvýšení rychlosti na dálničním úseku mezi Poděbrady a Hradcem představit umí. „Technický stav tohoto úseku dálnice by tomu odpovídal. Ono, nemusíme si nic nalhávat, v praxi se touto rychlostí v těchto místech už běžně jezdí, takže až taková změna by to nebyla. Je ovšem nutné, aby si řidiči uvědomili, kdy je možné si takovou rychlost dovolit. Například za tmy nebo za mokra by pochopitelně takto rychle jezdit neměli. Je to také do značné míry o ukázněnosti řidičů," vysvětluje Ulrich.

Šéf poříčanského dálničního oddělení však svůj odmítavý postoj zdůvodňuje mimo jiné i horšími následky v případě nehody. „Obecně jakékoliv zvýšení rychlosti má následky na zdraví řidičů. Má to vliv na jejich psychiku a následné chování, problém je i v zorném poli řidiče," říká Málek.

ŘIDIČ MEZINÁRODNÍHO DÁLKOVÉHO AUTOBUSU: POŘÁD PLATÍ TO, ŽE U NÁS SE JEZDÍ JINAK NEŽ JINDE V EVROPĚ

Před časem jsme přinesli rozhovor s řidičem dálkového autobusu Vladimírem Mazánkem z Dymokur, který už řadu let křižuje dálnice a silnice celého kontinentu. Také on se dostal k problému (ne)zodpovědnosti českých řidičů, který je často zmiňován jako klíčový argument proti zvyšování maximální rychlosti jízdy na dálnicích. Pojďme si některá jeho slova připomenout.

Pozoruješ nějaké rozdíly a změny v dopravě během té doby, co brázdíš Evropu?

Pořád platí to, že tady se jezdí jinak a přejedeš hranice a tam si prostě lidi začnou uvědomovat výši pokuty. Kdekoliv. Přejedeš hranici do Německa a jedeš jinak. To bylo, je a platit bude. Německý policajt s tebou nebude o ničem diskutovat. Tam si nikdo nelajzne, aby třeba projel na červenou. Aby na stopce nezastavil. Neexistuje. Tady jsou lidi naučený, že to nějak okecají. V Anglii, tam už vůbec s tebou policajt nediskutuje. Stanoví pokutu a jestli se ti to nelíbí, tak ještě přitvrdí. Zkrátka jsou tam přísnější pravidla a policajt tam má jinou váhu. U nás si z policajtů spousta řidičů nic nedělá. Projede na červenou, i když tam stojí policejní auto.

Dokážeš porovnat jednotlivé evropské policajty?

U nás si tě zpravidla vychutnají na dálnici, passat, nacvakají rychlost a seš tam. Francouzi, Španělové, to jsou takoví pohodáři, v životě se za tebou nebudou honit po dálnici v autě. Počkají si na tebe na odpočívadle. Jen se na tebe podívá, řekne nemáš pas, pojeď na stranu a dá ti 100 euro pokutu. A hotovo. Když nezaplatíš, nepojedeš. Hezký zážitky mám z Neapole, kde jsou originální nejen policajti, ale i řidiči. Trochu jsem byl vyplašenej, když po červené na semaforu na dvouproudé silnici se auta rozjela asi tak v osmi pruzích. Tam u řízení kouří, telefonuje, troubí na tebe, dělá na tebe kornuto, ale nesrazí se. Nikde jsem tam neviděl, že by někdo nedobrzdil, ťuknul do tebe, to ne. V tomhle jsou profíci. Obdivuju je, že v tom zmatku dokážou žít.