Miroslava Rybínová nám poodkryla pokličku nad historií Hrubého Jesníku. A není to jen obyčejný kastrol, kde se všechno dějství odehrává, ale nejspíš papiňák. Ten vystihuje historii Jeseníku výstižněji. Kuchaři, kteří v něm vaří, vědí, že si potraviny uchovají své vitamíny a minerály. Podobně si lidé, v našem případě Mirka, uchovává lásku k vesnici, kde žije.

Mirka pracovala osmnáct let jako referentka na obecním úřadě, osm let byla kronikářkou. To už něco zažijete a také objevíte ve vzácných knihách. I ty jí posloužily ke zpracování semestrální práce s názvem Obec Hrubý Jeseník. „Tato práce ukončila absolvování kurzu Management krajiny a rozvoje venkovských obci, který jsem absolvovala v roce 2004,“ uveda Mirka Rybínová.

V této práci se Mirka nezabývá pouze klady Jeseníku, ale také nešvary, o kterých jako člověk znalý poměrů věděla z první ruky. „Problémy v obci jsem do té práce seřadila podle závažnosti. Jako prioritu jsem si vybrala osázení cesty k rozhledně Romanka listnatými stromy.“

Té se podařilo semestrální práci zhmotnit. K Romance nyní vede stezka, kterou zdobí například javory, jasany, platany, duby, či jeřáby. „Celkem je to šestnáct dřevin s cedulkami. Už je to ale za ta léta trochu poškozené,“ vnímá stále Mirka život kolem sebe, i když už na úřadě není.

Rybínová pro svou práci čerpala z kronik obce a také 
z Památní knihy osady Vel. Jeseníka. Ta v sobě skrývá poklady a je psána od roku 1895 farářem Františkem Vejžvaldou. Ze začátku je však méně čitelná. „V době administrace provedeny byly nutné opravy na kostele. Shnilé trámy ve vazbě věže nahrazeny novými a věž místo břidlicí pokryta plechem. Omítka opravena a celý kostel zevně natřen. Hřbitovní zeď z části znovu omítnuta a celá natřená. Všechny opravy vyžádaly si nákladu 51 tisíc Kč, který byl uhrazen z kostelního jmění částkou 36 tisíc Kč, z náboženské matice částkou 19 tisíc Kč. Ostatní hradily přifařené obce,“ píše se v knize roku 1930.

Fotografie doprovázejí text o třech zvonech z věže. Pojmenovány byly sv. Václav (1926), Ave Maria (1926) a sv. Ludmila (1927).

„Dvě věci nás znepokojují: válka a smrt. Ale člověk se musí chovat, jakoby byl nesmrtelný a civilisace věčná. Je třeba pozdvihnouti duše a ne střechy domů, neboť je lépe, aby velké duše přebývaly 
v malých domech, než aby malé duše ve velkých domech se krčily,“ je psáno v roce 1936.

Součástí jedné kroniky jsou i básně Jiřího Mayera. Jednou z nich je i Na hřbitově v Jeseníku, kterou autor v květnu 1954 věnoval památce prarodičů. „Několik básní věnoval pan Mayer obecnímu úřadu,“ ví Mirka, kterou fascinuje i další kniha – sešit s názvem Protokol o stavbě farní budovy v Jeseníku.

Miroslava Rybínová stála také u zrodu rozhledny Romanka. „Velice nás potěšilo, že to nebude jen další stožár pro mobilního operátora, ale bude sloužit lidem i jako rozhledna. Romanka je nejníže položená rozhledna u nás,“ doplnila Miroslava Rybínová, která nedá na Hrubý Jeseník dopustit.


Historie: od Jezenice k Hrubému Jeseníku. Název je podle jasanu

Hrubý Jeseník je jedna z nejstarších obcí na Nymbursku, původu ranně středověkého. První zmínka o Jeseníku je z roku 1088, kdy podle základní listiny Kapituly Vyšehradské daroval král Vratislav II. téže kapitule poplužní dvůr s kovářem. Do 16. století patřil menším šlechtickým rodům, například pánům z Adlaru, v 16. století se stal majetkem rodu Křineckých
z Ronova. Koncem 17. století byl majetek Křineckých prodán Morzínům, 
v době pobělohorské se stal nakrátko majetkem Alberta z Valdštějna.

Obec se původně skládala ze dvou osad, Jeseníku a Jeseníčku, který ležel pod zámkem Ronovem a později splynul s Oskořínkem. Obec byla téměř úplně zničena za třicetileté války. Po ní spravovali faru nymburští dominikáni. Původní fara byla obnovena v 18. století, nová fara je z roku 1900. Stavělo ji pět zedníků a dva pomocníci a stavba trvala pouhý rok.

Historie kostela zasvěceného sv. Václavu sahá až do poloviny 14. století. Již od poloviny 17. století byla v Jeseníku škola.

Podle historiků je velice zajímavý také postupný vývoj používaných názvů obce: 1088 – Jezenice, 1352 – Jessenyk, 1369-1405 – Jesenik, později Jeseník (Gesenik Weliky) a Jeseník Malý (Gesenik Maly). Podle pramenů z let 1545 a pozdějších 1834 – Hrobo Gesenik. Od roku 1916 úředně Hrubý Jeseník. Jméno Jeseník vzniklo příponou – ik z Jesenny, tj. vrch porostlý jasanovým hájem.
(ze semestrální práce Miroslavy Rybínové)


Jiří Mayer-Na hřbitově
v Jeseníku (1954)

Maličká stanice já vystoupil jsem v ráz
a vzhůru do kopce se ubíral.
Kol žloutly stromy – podzimní byl čas,
obzor se lehkou mlhou zastíral.
Kostelík prastarý, tak rozšafný 
a snivý,
obehnán šedou hradbou hřbitova
na vršku, kolem luky, nivy,
dým ohníčků – a kouzlo venkova.
Na bílém mramoru tři zašlé obrázky
a nápis deštěm zpola setřelý.
Můj Bože, tisíceré otázky
mně na rtech vyvstaly, by hned zas umřely.
Ach, dlouho pobyl jsem. A když jsem odcházel,
modravý soumrak klesal v náruč stromů.
Stesk zašlých dob mě mlčky provázel
na dlouhé, osamělé pouti domů.
(úryvek)