Je jí necelých osmnáct let, učí se třetím rokem kadeřnicí, kterou chtěla být odmalička. Adéla Vondráčková z Nymburka se zúčastnila poprvé v životě Mistrovství republiky, které se konalo tentokrát v Českých Budějovicích, a hned skončila se svou vybranou modelkou na čtvrtém místě. Je žačkou SOU a SOŠ Neratovice, středisko Nymburk.

Jaká byla vaše příprava na mistrovství?

Věděla jsem to už před prázdninami. Vybrala jsem si za model svoji spolužačku z druhého ročníku Barboru Procházkovou, která má kvalitní vlasy. Už před prázdninami jsme začaly trénovat.

Jak takový trénink na kadeřnickou soutěž vypadá?

Věděly jsme, že téma je Na vlnách elegance, takže jsme trénovaly foukání vln. Po prázdninách to bylo daleko intenzivnější. Scházely jsme se ob den a dvakrát denně jsme foukaly.

Netrpí tím častým foukáním vlasy?

Ani ne, protože se používají různé podkladové ochranné přípravky s výživou jako ochrana proti horkému vzduchu.

A to jste zkoušely stále stejný účes?

Měly jsme jich vymyšleno více, ale pak jsme se dohodly na té nejhezčí soutěžní variantě a tu jsme zkoušely pořád dokola.

Takže si Barbora musela pokaždé namáčet vlasy?

Ano. Před každým foukáním je musela mít mokré. Používaly jsme tužidla a ochranné přípravky. Nejdřív měla vlasy pod prsa a postupem trénování jsme je zkrátily až ke krku. Na přípravu účesu je totiž limit padesát minut a ze začátku, když měla delší vlasy, jsme se vešly sotva do dvou hodin. Tak jsme zkracovaly, až nám to na těch padesát minut vyšlo.

Jaká byla atmosféra na soutěži?

Já jsem jela jako soutěžící poprvé, ale na mistrovství už jsem před tím byla jako model, takže jsem trochu věděla, do čeho jdu. Byla velká tréma. Už den předem jsme se dokonce stačily pohádat s paní mistrovou Jitkou Bártovou, která tam samozřejmě jela s námi. Ale bylo to jen kvůli tomu, jak nejlépe účes vypracovat. Nakonec jsme se shodly.

Kolik bylo soutěžících?

Zúčastnilo se dvacet pět učilišť, takže stejný počet soutěžících.

Jaké tam pro vás bylo připraveno zázemí?

Měly jsme k dispozici stůl, zrcadlo a židli. Všechno ostatní jsme si přivezly s sebou svoje. To znamená fény, hřebeny, tužidla, laky na vlasy, vosky, gely, zkrátka všechno, co je k vytvoření takového účesu potřeba.

Vaše výkony hodnotila nějaká komise?

Ta chodila během celého soutěžního času a nejprve hodnotila techniku, jakou účes vytváříme. Po padesáti minutách byly účesy hotové a komise hodnotila celkový dojem slušivosti.

Takže se hodnotilo i nalíčení modelu?

Určitě. My jsme v tom shonu před soutěží nestačily sehnat vizážistku, takže jsme si Barboru namalovaly samy.

Jaké to bylo, když jste se dozvěděly ten krásný výsledek?

Ono to nebylo zase tak jednoduché, protože porota nejdřív hodnotí v takzvaných pásmech. Ty jsou tři – zlaté, stříbrné a bronzové. Do nich všechny soutěžící zařadí a pak teprve vyhlašuje ty nejlepší. Takže to bylo velmi napínavé. Když jsme ale slyšely název naší školy a dozvěděly jsme se, že jsme celkově čtvrté, spadnul nám kámen ze srdce.

Jaké vám plynou z takového úspěchu výhody? Mám tím na mysli třeba nějakou malou protekci ve škole…

Tak to určitě ne, ale odvezly jsme si odtamtud zkušenosti a dobrý pocit z výsledku.

Chcete se v budoucnu této práci věnovat?

Kadeřnicí jsem chtěla být odmalička, dokonce jsem stříhala panenky. Pak přišly na řadu spolužačky ve škole, které ovšem měly odvahu (smích). Chtěla bych zkusit dvouletou nástavbu s maturitou a když to nevyjde, musím se nechat zaměstnat v nějakém kadeřnictví, abych získala praxi. Bez té si nemohu udělat živnostenský list. Do budoucna bych totiž chtěla mít svůj vlastní podnik.