Jak to vlastně bylo v Poděbradech po listopadu 1989?

Byl jsem vybrán jako jeden ze čtyř funkcionářů Občanského fóra, kteří jednali tehdy ještě na národním výboru u kulatého stolu. Moje dočasná funkce od následujícího března do řádných voleb byla tajemník národního výboru. V té jsem setrval do listopadu 1990, kdy se konaly první komunální volby. Na čtyřleté volební období pak vedení radnice bylo ve složení starosta – Miroslav Tomek, první místostarosta – Ing. Architekt Kopp a druhým místostarostou jsem se stal já.

Pokud vím, bylo to jen jedno volební období, které jste zastával tak vysokou komunální funkci. Co se potom stalo?

Stalo se to, že jsem z několika důvodů ukončil členství v ODS, která se během té doby přetransponovala z Občanského fóra. Za prvé jsem byl unavený, protože jsem k místostarostování vykonával ještě oblastní funkci v ODS a navíc se strana ubírala směrem, který se mi nelíbil. Tak jsem to vyřešil prostě tím, že jsem oficiálně nezaplatil členské příspěvky. Zarazilo mě, že se kromě jednoho staršího pána tehdy nikdo nezajímal o to, proč vlastně odstupuji.

Byli lidé, kteří si mysleli něco jiného…

To byli. A čekali, že se objevím někde v levicové straně na kandidátce. Bylo to naprosto nelogické. Prostě jsem s některými věcmi nesouhlasil.

Přesto jste pak ještě kandidoval do zastupitelstva…

To je pravda. Dostal jsem se jako nezávislý na kandidátku za KDU–ČSL a čtyři roky jsem ještě lehce mohl ovlivňovat dění v Poděbradech jako zastupitel.

A co s vámi bylo potom?

To byla zvláštní doba. Já jsem si nějak neuvědomil, že bych si po konci volebního období měl najít nějakou práci. Na radnici mě po listopadových volbách ještě nechali působit měsíc, abych předal vše v pořádku. Chtěl jsem se vrátit do svého zaměstnání v ŽPO Nymburk, ale přišlo rozčarování. Prostě mi to místo nedrželi. Pak jsem se dostal na nějakou dobu k ortopedickým pomůckám, ale ne na dlouho. Našel jsem inzerát, že tehdy ještě Československé státní dráhy hledají tiskového mluvčího, tak jsem se přihlásil a vzali mě. U Drah jsem vydržel jedenáct let, ne všechna léta jako tiskový mluvčí, protože ten se vždycky s výměnou ředitele mění, ale kolem tiskového odboru.

Nyní učíte na „knedlofakultě“ v Poděbradech a vypadáte spokojeně…

Vždycky mě lákala práce s mládeží, divadlo a nakonec i čeština. Proto jsem přijal nabídku školy. Nyní učím základy přírodních věd a společenské vědy. Je to báječná práce.

Jak vidíte situaci v naší zemi s odstupem dvaceti let od doby, kdy jsme všichni zvonili klíči?

Myslím, že je výborné, co se tehdy stalo. Ale dnes vidím problém v tom, že se řada lidí vyhýbá odpovědnosti. Mnoho lidí má pocit, že jsou všichni zlí a všichni kradou. Tento pohled nesdílím. Je pravda, že jsem si spoustu věcí představoval jinak, ale dnes jsem reálný skeptik, ale ne v pohledu na společnost jako takovou, ale na život vůbec. Musíme se naučit žít s tím, že lidé nepřekročí svůj stín a nejsou jenom andělé. A až budeme umět najít lidi, kteří těch špatných vlastností mají co nejméně, a zvolíme ty správené… Neměnil bych, jsem rád, že se to všechno stalo. Šel bych do toho znovu, ale vyvaroval bych se některých chyb..