Co si představit pod pojmem „bojové umění“, jakému učíte ve škole sebeobrany?

Řekla bych, že souhru taktiky a pohybu přizpůsobenou dnešní době. Nabízíme například boj proti střelným zbraním, obranu před napadením baseballovou pálkou nebo jinou tyčí, lekce sebeobrany pro ženy s výukou situační prevence a zacházení s pepřovým sprejem. V tradiční formě samozřejmě cvičení vypadala jinak, protože nebyly technické vymoženosti, proti kterým se bráníme dnes.

Jestli tomu správně rozumím, škola není zaměřena na jeden druh cvičení, ale nabízí více možností.

Máme to rozdělené. Touží-li někdo vyloženě po sebeobraně, projde kurzem trvajícím dle zakázky, s tím, že opakuje jednotlivé techniky pořád dokola. Kdežto čisté Yong Tjun obsahuje graduační systém. A třeba zvládnutí pěti stupňů člověka předurčuje, že se velice slušně dokáže ubránit na ulici. Ve škole dáváme důraz kromě fyzické sebeobrany i na verbální a neverbální komunikaci. Proto často při cvičení i mluvíme a křičíme, což vytváří zcela jiný směr a spád, než kdybychom trénovali mlčky.

Sama vedete lekce začátečníků?

Ano. Věnuji se začátečníkům a mírně pokročilým. Současně chodím ke svému učiteli Romanu Bittnerovi, který vede pokročilé. Roman Bittner vlastní řadu certifikátů, byl několikrát v Číně, kde dokončil celý systém Yong Tjun Kung-Fu.

Kolik žáků máte ve škole, v jakém věkovém rozmezí se vaši svěřenci pohybují, a respektují vás jako ženu?

Ve škole mám tak 20 žáků. Věkový průměr studentů činí asi 25 let. A jestli mě respektují? Myslím, že je jedno, jestli jsem žena. Tady žádné předsudky nejsou. Někteří žáci ke mně chodí i pět let, takže asi nějaký respekt u nich mám. Navíc myslím, že jsou si vědomi mých schopností, jinak by ke mně asi nechodili.

Jak dlouho se Yong Tjun věnujete vy?

Již 10 let. Byl to můj sen už od mala. Ležela jsem po operaci kyčle, nudila se a zhlédla film s bojovým uměním. Okamžitě mě nadchl! Nejen pohyb, ale i duchovní rovina - vztah mezi žákem a učitelem. Postupem času jsem začala s atletikou a plaváním. Když mi bylo devatenáct, zavolala jsem na reklamní inzerát a v podstatě ihned odjela na výcvikový kemp. Tři roky jsem se učila u Ladislava Dvořáka, a pak, po přestěhování do Lysé nad Labem, u Romana Bittnera.

Co považujete za největší sportovní úspěch?

Záměrně se vyhýbám slovu „sport“. Ten totiž svazují pravidla. Kdežto my používáme všechno pro přežití. Kopeme mezi nohy, útočíme na oči a uši útočníka, prostě děláme maximum pro přežití na ulici. Z tohoto hlediska žádný soutěžní úspěch nemám. Za největší úspěch však považuji fakt, že jsem se sama ubránila. Při návratu z tréninku mne napadli tři muži, které jsem zpacifikovala. Důkaz, že cvičení funguje i pro slabé ženy. Vážím 60 kg na 180 cm. Podobné úspěchy zaznamenávají i ostatní žáci, kteří cvičí nejen u mě.

Útočníci museli být překvapeni…

Asi ano. Byla tma. Měla jsem krátké vlasy, sportovní oblečení, a protože po operaci kyčle trochu kulhám, možná mě považovali za kluka. Chtěli peníze. Nakonec to skončilo tak, že pro ně přijela sanitka a policie. Já měla jen naražené žebro, a velké štěstí, že neměli třeba nějakou zbraň.

Udržují cvičení člověka v kondici? Spalují tuk?

Rozhodně. Osobně před tréninkem běhám, když je zima, skáču přes švihadlo a před samotnou hodinou výuky máme rozcvičku – kliky, dřepy, protahování na hrazdě. Výborná věc pro ženy na hubnutí. Člověk jde sice domů úplně vyflusaný, ale s dobrým pocitem, že pro sebe něco udělal. Nejen že vypotil hodně vody a tuku, ale učil se sebeobraně. Z praktického hlediska skloubení dvou věcí najednou.

Jak často trénujete?

Čtyřikrát týdně dvě až tři hodiny. Občas dávám ještě soukromé hodiny, tak to vychází průměrně na 2,5 hodiny denně.

Dodržujete životosprávu, správně jíte?

Vždy je dobré jíst zdravě, ať sportujete, nebo ne, protože jídlo ovlivňuje myšlení a celkový stav těla. Sama se snažím zásady dodržovat. Jsem věřící, což s tím souvisí – tělo máme od Boha. Když nám ho dal, měli bychom o něj pečovat. Co se týče doplňování minerálů a bílkovin, piju sacharidový nápoj, protože tréninku je tolik, že nestíhám, anebo se mi už prostě nechce vařit.

Přijímá škola nové zájemce, a kdo je vhodným adeptem?

Nábor probíhá po celý rok. Stačí prohlédnout webové stránky www.Missing-Link.cz a zavolat. Přihlásit se může kdokoliv. Na Yong Tjun však nejdříve tak od patnácti let. Bojové umění je totiž o trpělivosti a předpokladu dlouhodobé práce. Mladší děti bývají hravější, pro ně bych spíše doporučovala cvičení rozvíjející celkovou koordinaci těla, např. gymnastiku. Je to výborný základ pro všechny sporty. Pokud by později měly zájem o něco konkrétního, není problém navázat na jakékoliv bojové umění či jiný sport.

Zaznamenáváte zájem děvčat, žen?

Určitě. Trénuje spousta holek. V celé republice naše asociace zastřešuje asi dvě stě žáků, a ženy zde tvoří sice menšinovou, ale významnou část. Bojové umění Yong Tjun je hodně univerzální, pracuje s dlouhou, střední i krátkou vzdáleností, se zbraněmi, proti více lidem, nebo bojem na zemi – což je využitelné při pokusu o znásilnění.

Dochází při trénincích ke zraněním?

Občas se nakopneme, ale to jsou jen modřiny, nic hrozného. Yong Tjun je natolik nebezpečné, že se musí cvičit nanejvýš bezpečně. Například při boji na zemi používáme chrániče rukou, loktů a kolen. Rovněž používáme helmy, abychom mohli mít nějaký kontakt. Co se týče vybavení, stačí obyčejné tričko, tepláky a do tělocvičny boty s bílou podrážkou.

Kam se chcete posunout, co je vaše nejvyšší meta?

Dokončit celý systém, aby bylo žáky pořád co učit. A navíc jsem zvědavá, jaké existují další strategie. Jestli cesta bude trvat deset nebo dvacet let, je mi celkem jedno. Cvičení je oboustranně přínosné, umožňuje vytváření vazeb a přináší radost z pohybu.

Čím vám učarovalo právě Yong Tjun Kung-Fu?

Představuje velmi důmyslný systém. Šest forem, tři beze zbraně, tři se zbraní či s cvičební pomůckou. Každá z forem na sebe navazuje a řeší situace jiným způsobem. Čím je žák výš, tím chytřeji umí jednat. Fyzicky slabá žena vůči silnému chlapovi udělá nepředvídatelný krok a dokáže ho fakticky složit. Vykoná maximum práce za minimum pohybu. Učitel je tu od toho, aby ukázal strukturu cvičení. Avšak člověk od člověka se liší a přizpůsobuje boj svému naturelu. Je to bojové umění, kde se může realizovat každý individuálně, tak, jak je mu přirozené. A to se mi líbí. Nejsem omezována různými technikami. Yong Tjun představuje princip, který dává možnosti si s tím, co učitel ukáže, různě experimentovat, hrát a dál se rozvíjet. Protože kdo si hraje, nezlobí.

ANDREA PENCOVÁ