Když jsem se rozhodovala, s kým se pobavím o kulinářském umění, napadla mě paní Róza Llupi, Albánka, která žije v Nymburce dvacet let a většinu z tohoto času provozovala u Labe albánskou restauraci Butrint. Nyní pomáhá synovi s provozem dvou nymburských kaváren, kde se také mohou návštěvníci seznámit s velmi jednoduchou, chutnou a zdravou specialitou, nakládaným grilovaným lilkem.

Ale o tomto jídle se zmíním až později. Když jsem se Rózy Llupy zeptala, jaké je národní jídlo v její rodné zemi, její odpověď byla trochu složitější, protože z historického hlediska byla Albánie po dlouhá staletí ovlivňována tím národem, který tu zrovna vládl. Navíc se prý jižní kultury odjakživa ovlivňovaly, kulinářské umění nevyjímaje. Takže se v této zvláštní zemi můžete setkat například s italskou, tureckou, ale i řeckou nebo egyptskou kuchyní.

Albánská jídla nejsou původní

Většina jídel, která se v Albánii vaří, je tedy původem z úplně jiné země. „Jiná jídla se vaří na horách, kde je i jiný jazyk, a jiná jídla jsou zvyklostí v přímořské části,“ říká paní Llupi. Jako předkrm jsou prý moderní velmi rychlé saláty, kdy se spaří například ledový salát, aby zavadl, do něj se dá citrón, olivový olej a špetka kopru.

„V našem albánském menu nejsou původní nebo lépe řečeno originální jídla. Ovšem je několik hitů. Stejně jako se čínská špageta stala hitem 
v Itálii, pizza je, řečeno samozřejmě v uvozovkách, nejhloupější jídlo a také se stala velkým hitem. Ale co je největším hitem v Albánii, který nedostanete v restauraci, to je, alespoň podle naší rodiny, jehněčí maso na jogurtovém rosolu,“ říká Róza a člověku se sbíhají sliny, když popisuje postup přípravných prací tohoto jídla. Ale co je v České republice, tohle jídlo prý nevařila. „Chystám se ho uvařit až na svatbu jednoho z mých synů,“ prozrazuje dopředu Róza Llupi.

Albánci neznají obyčejný kmín

Co se týká koření, v tom se liší Albánci od Čechů hodně. Prý neznají například majoránku, ale ani obyčejný kmín. Podle paní Rózy jsou v Albánii nejlepším kořením bylinky, které rostou v přírodě. „Například oregáno, bazalka, rozmarýn nebo kopr. Tam ale voní jinak, než tady. Silněji. 
U vás je například mražený špenát, ale v Albánii známe jen ten čerstvý listový,“ ladí chuťové buňky gurmánka s tím, že do hodně jídel přidávají feferonky. Ale ne ty nakládané, jako u nás. Čerstvé nebo usušené.

Zajímavé jídlo, které pochází z doby, kdy se mísily kultury Blízkého východu a Středozemí, je moučník „baklava“. Je to původně turecká specialita, která se dá připodobnit k našemu štrůdlu. Kladou se na sebe ve vrstvách listové těsto a vlašské ořechy. Listové těsto se válí doma, 
v Albánii se nekupuje. Těsto 
s ořechy se dá upéct. Pak se to celé utopí v „šerbetu“, což je cukrová šťáva, která je jako med. Vytvoří se z litru vody 
a cukru, až se udělá hustá tekutina jako med. Nechá se týden až dva uležet . „Těsto s ořechy do sebe nasákne cukrovvý nálev a pak se to nařeže na malé kousky, protože toho víc sníst nemůžete, jak je to sladké. Ale je to hodně oblíbené cukroví.“

Tak jsme se seznámili s oblíbeným salátem, moučníkem a nejoblíbenějším jídlem 
a vracíme se k pokrmu, který je velmi jednoduchý, rychlý na přípravu a chutný a dá se sníst jako předkrm nebo zdravá večeře s pečivem.

Řeč je opět jako na začátku o grilovaném lilku. Ten paní Róza velmi ráda nabízí jako chuťovku v nymburské kavárně. „Příprava je jednoduchá. Nakrájí se tvrdší lilek, tak na půlcentimetrová kolečka. Pak se dá na gril nebo do trouby upéct do zlatova. Mezi tím si připravíme nálev, který se skládá z olivového oleje, octa a soli, je možné dát i česnek. Do tohoto nálevu pak upečený lilek naložíme, stačí tak na deset minut, a chuťovka je hotová,“ uzavírá své kulinářské působení Róza Llupi s tím, že poměr ingrediencí si přece jen kvůli tajemství šéfa kuchyně nechá pro sebe.
A vzkazuje všem čtenářům dobrou chuť.

Albánský "pršeš" -Udělá se vývar z krůtího masa, který se smíchá s kukuřičnou moukou. Vznikne hmota, která se dá přirovnat k naší žemlovce, jen ve slané podobě. Místo mléka 
a cukru se používá sýr a bujon. Slouží jako příloha k masu.
Albánský "birek" -Domácí (nekupované) listové těsto se naplní vším slaným, co se v domě najde. špenát, pórek, sýr. Přidá se trošku vejce s mlékem a dá se zapéct do trouby.
Jehněčí maso na jogurtovém rosolu -Kilogram jehněčího masa se uvaří ve slané vodě. Po uvaření masa musí zůstat 3/4 litru vývaru. Vývar se scedí a uchová se na jogurtový rosol. Na kilogram masa je potřeba 2 kilogramy jogurtu a deset vajec. Jogurt se smíchá s vývarem, který je ještě teplý, a do toho se pomalu vyšlehají vejce, až začne hmota krémovatět. Ta se nalije na pekáč a poklade se kousky masa, počet se dělá podle toho, pro kolik lidí vaříme. Celé se pak ještě peče. Z jogurtového krému vznikne pečením rosol, který se ovšem při konzumaci rozplývá v ústech. Jako příloha je nejlepší pečivo.