Lesy jsou prázdné, houbaři se modlí za déšť

Podle Daniela Kvasničky z Houbařského spolku v Poděbradech by po deštích měly začít růst klasické podzimní houby.

„Hřiby hnědé, kterým se říká podborováky, václavky, čirůvky fialové, opěnky měnlivé, líhy a samozřejmě holubinky,“ těší se Kvasnička. V pozdním podzimu pak ocení především znalci například aromatické strmělky mlženky, strmělky anýzky, čirůvky fialové i dvoubarvé, které dokážou několik dní přežít i mrazy.

Před prázdninami se zdálo, že letošní houbařská sezona bude patřit v Polabí k těm úspěšnějším. Pak ale přišla horká a suchá doba. Červenec byl proto slabý.

Vedle nedostatku vláhy nepřeje totiž houbám ani tep-lý vítr, který vysouší podhoubí.

Do vody bez obav: přírodní koupaliště jsou v pořádku

V posledních dvou týdnech se zážitky houbařů velmi lišily. Kdo se stihl vypravit do lesů na sklonku července, nelitoval. „Houby rostou v listnatých lesích kolem Rožďalovic, Viničné Lhoty nebo Dymokur,“ potvrdil tehdy předseda Houbařského spolku v Poděbradech Josef Merta. V jeho košíku se nacházely hřiby dubový, kovář a koloděj, kozáky habrový a dubový, křemenáč březový, bedla vysoká a muchomůrka růžovka, přezdívaná masák. V lese byla spousta lidí a každý měl plný košík.

Na zvláštní povolení navštívili před týdnem poděbradští mykologové oboru Kinských nad Žehuňským rybníkem. „Všude rostly houby, mladé a čerstvé. Našli jsme i super vzácného hřiba růžovníka a hřiba rudonachového,“ radoval se Kvasnička.

Po tomto úspěchu se byli houbaři podívat ještě v žehuňské Kozí hůře, tam však nerostla jediná houba. Pak už panovala horka, takže našli v Báňském lese už jen několik babek a holubinek.

Letošní sklizeň: kukuřice výborná, obilí na průměru

Naposledy byla podle odborníků v regionu mimořádná úroda hub před dvěma lety. Tehdy rostly houby, které v lesích nebyly k vidění už desítky let nebo se tam dokonce objevily poprvé.

Poděbradsko i Nymbursko leží většinou na vápenatém podloží s lesy, zastoupeny jsou vesměs teplé dubohabřiny. Kromě hub typických pro nížinu jsou tam ideální podmínky pro výskyt vzácných druhů, zejména teplomilných barevných hřibů, které jsou chráněné, některé i zákonem.

„Z Moravy známe případ, kdy došlo i na značně vysokou pokutu. Dvě plodnice hřibu moravského stály houbaře dvacet tisíc korun,“ řekl poděbradský mykolog a připomněl, že šlo o opakovaný sběr zákonem chráněného druhu, nepomohla ani upozorňování odborníků, a tak museli zasáhnout policisté. Každý houbař by se měl vyhnout těmto vzácným houbám už proto, že jsou většinou nejedlé nebo dokonce jedovaté.

Zkušený houbař se pozná nejen podle toho, že nesbírá vzácné ani neznámé houby, ale také nevěří mýtům a babským pověrám. Například o tom, že se do lesa musí brzy po ránu. „Na houby se chodí kdykoli za světla. Tím, že půjdete opravdu brzy ráno, nic nezískáte, protože před vámi tam určitě byli už jiní houbaři,“ je přesvědčený mykolog. A podobně není pravda, že když se člověk podívá na malý hříbek, ten už víc nevyroste. Platí však, že při pohybu kolem houby lze poničit podhoubí.

VIDEO: Vteřina do tragédie: šofér cisterny usnul za volantem

ANKETA: Máte oblíbené houbařské místo a jaký byl váš největší houbařský životní úlovek?

Zdroj: Deník / Šmejdová Ivana	Pavla Podoláková, Nymburk Jezdili jsme na houby, když jsem byla malá, teď už moc ne. Když, tak jedeme do Kerska anebo za Nymburk do lesů směrem na Kolín. Na Loučeň už nejezdíme. Nic extra jsem ale nikdy nenašla, leda snad nějaký větší hřib.
Alena Maťátková, Benešov u Semil Já jsem z Podkrkonoší, mně stačí, že vylezu za barák. U nás jsou z osmdesáti procent smrkové lesy, občas buky, sbíráme kozáky, křemenáče, babky. Hříbek, to je spíš svátek. Životní úlovek? Pravý hřib, pro který jsem lezla do šípkového keře.	Zdroj: Deník / Šmejdová Ivana
Zdroj: Deník / Šmejdová Ivana	Zdeňka Havlová, Šlotava Nejezdím na houby často, ale když, tak bych jela asi do Kerska nebo na Loučeň. Sbíráme tradiční houby, hříbky, klouzky, podoubáky. Já mimořádný úlovek nemám, ale minulý týden se nám pochlubil kamarád od Chlumce velikým hřibem.
Eva Burešová, Nymburk Já osobně už houbaření neprovozuju, ale houbaří můj nastávající zeť, který pochází ze Mcel. To je houbaři vyhledávaná lokalita, takže tam určitě svoje místečka má. Můj „nejúžasnější“ houbařský zážitek byl prázdný košík. To nikdy nezapomenu!	Zdroj: Deník / Šmejdová Ivana