Informace o tom, že historická vila ze začátku 20. století je těsně před spadnutím, prolétly v posledních dnech Lysou nad Labem. Proto jsem s radostí přijala pozvání, abych mohla udělat pár snímků interiéru a na vlastní oči se přesvědčit, zda jsou všechny informace pravdivé.

Na zarostlých vstupních schodech pociťuji úctu ke krásné více než stoleté dámě. Michal Herčík mi dává možnost, abych vstoupila první. Vstupní hala je překrásná, s průhledem až ke střeše, zatím nevidím ani známku toho, že by do vily zatékalo. „Udělali jsme nejnutnější opatření, opravili jsme střechu tak, aby do ní nezatékalo. Navíc jsme nechali vyčistit okapové svody, které byly ucpané a v jednom místě z nich zatékalo do stěny,“ vysvětluje mi jednatel společnosti a povídá dál. „Naše společnost je nyní, stejně jako mnoho dalších firem, v krizi, takže momentálně nejsou peníze na to, abychom ji celou zrekostruovali. Nechali jsme udělat statický posudek, abychom měli jasno, jak na tom vila je. Teď je ve stádiu zakonzervování, aby se s ní nic nestalo,“ říká Michal Herčík s tím, že firma rozmýšlí i nad tím, požádat na rekonstrukci o evropské peníze. Další kroky prý ukáže až čas.

Mezitím stoupáme dřevěným schodištěm do prvního patra, odkud je krásně vidět sloupy ve tvaru cukrových homolí. Zdají se být zachovalé. Blížíme se k místnosti, kde jsou vidět na stěně stopy po někdejším zatékání. V tu chvíli si uvědomuji, že je to stěna, na které jsou zvenčí právě zmiňované okapové svody. Podle mého laického oka je to ale jediné místo, kde voda zanechala své stopy.

Neumím si ani představit, že v době fungování cukrovaru a později, kdy ve vile bydleli nájemníci, byly všechny tyto krásy zataraseny stěnami z překližky, jak mi Michal Herčík popisuje.

Loučím se s vilou, která podle mého pohledu uvnitř vypadá lépe než zvenčí a míříme do kanceláře. Tam mi jednatel společnosti představuje studii architekta Davida Vávry, podle které by třeba jednou mohla být kubistická kráska opravena. Nad částkou, která je odhadem na celou rekonstrukci, se mi protáčejí panenky. Oprava by měla stát třicet milionů korun. Je mi jasné, že takové peníze se nedají dát dohromady ze dne na den. Nezbývá, než stoleté kubistické krásce držet palce, aby se dočkala té nejlepší péče, ať už od nynějších, nebo případně dalších majitelů.