„Tak za chvíli letíme, přineste si nějakou bundu, nahoře bude chladno,“ prohlásil dlouholetý pilot a majitel letecké školy Zbyněk Adam po tom, co jsme se dohodli, že mě sveze svým novým strojem, abych udělala fotky letiště z výšky. V Nymburce se totiž v sobotu konal už dvacátý Slet letadel. V té době mi to nepřišlo nijak divné, že budu sedět na pár trubkách a vznášet se až tři sta metrů vysoko.

Letiště bylo v krásném slunném poledni naplněno stovkami návštěvníků, nad hlavami se nám proháněly gripeny a ve výšce několika desítek metrů pak modeláři ukázali své umění s malými modýlky. Jeden vlastně zas tak malý nebyl. Měl tak kolem dvou metrů a jeho majitel s ním předváděl neuvěřitelné kousky.

Pak přišla ta hodina „h“. Vzala jsem si mikinu, dostala na hlavu helmu se sluchátky a mikrofonem a čekala s napětím, co se bude dít. Zbyněk Adam přišel, zapnul mi pásy a zkontroloval, zda je všechno v pořádku. „Tak poletíme. Je všechno v pořádku?“ Odvětila jsem, že samozřejmě.

Nastartoval motor a pomalu jsme se šinuli na začátek startovací dráhy. „Tady rádio Nymburk. Žluté rogalo má volnou dráhu,“ tak nějak oznámil hlas ve sluchátkách, že můžeme odstartovat. Krve by se ve mně nedořezalo, jaké jsem měla vnitřní napětí, přestože už jsem ve svém životě seděla párkrát v malém ultralehkém letadle.

Pak přišel krátký rozjezd a najednou jsme se vznášeli nad zemí jako ptáci. A stoupali výš a výš, vítr s námi kolébal a bylo to nádherné. Neumíte si představit ty odstíny zelené barvy na polích. Letiště se stávalo stále menší a menší krabičkou a lidé byli už jen jako malé tečky. Málem jsem zapomněla, proč vlastně ve vzduchu jsem.

Jala jsem se fotit jako zběsilá. Letiště, Nymburk, dopravní podnik, elektrárnu, zkrátka všechno, co šlo, protože jsem si uvědomila, že se třeba už nemusím do vzduchu vůbec dostat. Zeptala jsem se pilota, v jaké jsme výšce. „Tak těch dvě stě padesát až tři sta metrů,“ hlásil Zbyněk do sluchátek.

Uvědomila jsem si, že je to vlastně stejná výška, jako když jsem v Paříži sledovala z Eifelovky dění na pařižských ulicích. Ale řeknu vám, že sedět v rogalu je daleko lepší zážitek. Máte pocit, že letíte na motorce. Moje sny se tímto zážitkem posunuly poněkud dál.