Opálený z vodácké dovolené, s mírnou nejistotou z toho, co jsme si na něj s kolegou vymysleli, nastoupil sládek Bohumil Valenta do deníkářského auta. V nymburském pivovaru se o pivo stará teprve čtyři měsíce a rád se prý s námi podívá i do hospod, které ještě nestihl poznat osobně.
Prvotní nejistota opadá s pěnou na zahrádce nymburského Žofína, kde jsme zahájili naši kontrolně – vychutnávací cestu. Já v dusném horku okamžitě pociťuji, jak těžké bude břemeno řidičky.

Po přípitku se sládek ujímá hodnocení nymburské jedenáctky: „Míra je v normě, pěna má být kolem půl centimetru pod ryskou, než doběhne.“ Mladý sládek si na pěnu potrpí. Někdy to prý vypadá, že vrchní natočil podmíráka, ale na vině může být sklenice. „Ryska může být špatně umístěna a správná pěna by se do skla nevešla,“ vysvětlil Valenta. Kladně ohodnotil i barvu bez kalu, pivo mělo jiskru a nasládlá chuť jedenáctky po napití doznívala v hořkou.

„Upravil jsem chmelení, aby v pivu zůstalo více aromatických látek z chmelu. Chuť piva tak bude plnější,“ lákal nás sládek na srpnové várky piva, když jsme se přes lávku blížili k další metě – pivnici pod Eliškou.

Místní Pepinova desítka nás nepotěšila nízkou pěnou. „Trvanlivost pěny je slabší, jinak je pivo čisté, jiskrnné, chuť a teplota příjemná,“ posoudil Valenta. Vedro stoupající z betonového prostranství vnuklo kolegovi otázku na nachlazované půllitry. „Nejsem zastáncem nachlazování půllitrů, ale v létě – proč ne,“ vyjádřil se diplomaticky sládek. Mnohem víc pivu škodí jeho podchlazování a přesycování: „Podchlazené a přesycené pivo CO2 potom přebíjí jeho vlastní chuť, zákazník si ale často podchlazené pivo žádá,“ pokrčil rameny.

Právě mírou nasycení piva se rozumí říz. Správný říz i teplotu má desítka v nymburské hospodě Za Větrem, a to mezi sedmi a devíti stupni celsia. „Sládek pivo vaří, vrchní pivo dělá,“ nechal se prostředím inspirovat sládek.

Ostatně ještě k prostředí: kultovní výčep (kulantně řečeno) se chlubí snad nejnižší cenou piva v Čechách. Půllitr nymburské dvanáctky vyjde na 15 korun, desítky na 12. Což je fakt stejně neuvěřitelný, jako to, že na opilé postavičky ze sídliště se tu dá narazit v podstatě kteroukoli denní či noční dobu. „Tady není nikdy brzy,“ poznamenal sládek a věděl, o čem mluví.

Ale zpět k mudrování o pivu. Samozřejmě, že vrchní musí pivo umět správně natočit, ale on většinou přesně ví, který štamgast kolik kterého piva za večer vypije a podle toho objednává. „Jedenáctka může být sebelepší, ale vrchní objedná desítku, protože po své dávce, třeba šesti desítkách, ráno štamgast může řídit,“ zná Valenta realitu.

Cestou do Poděbrad už je s oběma degustéry v autě veselo. Znovu si pochutnávají ve Sport Baru za tratí, zatímco já se spokojím s vychlazenou vodou. Přikračujeme k Francinovu ležáku, který ve všech bodech uspěl. Barva dvanáctky je tmavší a chuť chlebnatější. Alespoň podle sládka. Bohatá pěna krásně kroužkuje. „Kroužkování ukazuje na správnou pěnivost piva, ale také záleží na umytí skla,“ kochal se sládek.

Po prohlídce galerie v poděbradském nádražním podchodu s naším odborníkem usedáme na zahrádce v nádražní restauraci. Zdejší desítku oba hodnotí jako zatím nejteplejší. „Je v normě, ale dnes příliš neosvěží,“ směje se sládek. Za to tu umí pořádnou pěnu. „A už je jako v prádelně,“ pronesl Valenta před prvním zahřměním.

Silný vítr a přívalový déšť nás odnesl daleko od poslední plánované zastávky Na Hrázi, neboli U Šťastných.

Když jsme na nymburském nádraží vyzvedli mladou paní sládkovou a opět vysvitlo slunce, je rozhodnuto: odpolední pivní putování zakončíme Na Růžku v Nymburce.

Zatím nejsrdečnější paní vrchní se dvěma jedenáctkami a dvěma žlutými limonádami (také z nymburského pivovaru) na tácu účastně prohodila: „No jo, ženský to vždycky odnesou.“ Narážela na to, že dámy nepily kvůli řidičským povinnostem. Pivo mělo pěknou čepici a žlutá limonáda správný říz.
Pánové si povzdechli, že neochutnali Boganovu třináctku. A protože jsme se všichni čtyři shodli, že u piva se přijde na ty nejlepší nápady, dáme si Bogana příště.

Na zdraví a na další poetická odpoledne!

Olga Havránková, Miroslav S. Jilemnický