Čekal nás více než tříhodinový let do jordánského hlavního města Ammánu. Po zdlouhavých a jak už to asi bývá i jinde nezbytných procedurách na letištní kontrole se dostáváme do příjemného prostředí jednoho z místních hotelů. Recepce byla vyzdobena velkými portréty tří mužů. Jednalo se o bývalého krále Husajna I., současného panovníka Abdalláha II. a jordánského korunního prince Husajna. Kult panovnické rodiny je v této zemi poměrně značný, zmíněné portréty se totiž často objevovaly i na jiných místech.

Po chutné večeři se ještě vydáváme na večerní prohlídku centra města. Na krátkou dobu jsme zažili atmosféru zdejšího večerního bazaru. Průvodce nás vedl asi dva metry širokou uličkou mezi mnoha krámky s nejrůznějším zbožím. Malé i větší obchůdky doslova přetékaly zeleninou, ovocem, pečivem, sladkostmi, kořením a mnohým dalším orientálním tovarem. Vzduch byl nasycen všemožnými výpary a vůněmi, k neopakovatelné atmosféře bazaru patřila i nepřetržitá změť výkřiků, hudby a halasného prozpěvování. Na své si tady opravdu přišly všechny naše smysly. Snad každý z naší skupiny si na bazaru něco koupil, nejčastěji to byla káva a koření.

Muži dominují

Potom už naše další kroky vedly centrem města. A tady například zjišťujeme, že zde má své obchody firma Baťa, také potkáváme kavárnu s nápisem Zaman Kafee. Velice brzy poznáváme výrazné kulturní a společenské rozdíly mezi Evropou a tímto prostředím. Nelze si nevšimnout, že všude jasně dominují muži. Na rozdíl od našeho prostředí, ženy se tady vůbec neobjevují ve službách. Důkazem toho byly hotely, obchody a restaurace, které jsme cestou navštívili. Podotknu, že sem třeba patří i veškerý úklid, zametání ulic a podobně. Samozřejmostí je zde výrazný tuzér za každou vykonanou službu. Ženy se pohybovaly po ulicích se zahalenými vlasy, někdy se zakrytou tváří. Když se někde objevila dívka nebo starší dáma „nahoře bez“, byla to cizinka. Muži zde nosí výhradně dlouhé kalhoty a košile s dlouhým rukávem, ti mladší už mívají tričko. Ale krátké kalhoty do jejich šatníků asi nepatří, přitom teploměr na sluníčku stále šplhal daleko za třicítku.

Druhý den si ještě prohlížíme starověkou část hlavního města, zdejší citadelu i moderní Ammán s novými stavbami. A potom už míříme do města Jerash, které se rozkládá na svazích návrší Gilead. Jedná se vlastně o dokonalou ukázku významného římského provinčního sídliště na Blízkém východě. Řada staveb je stále ukryta pod rozvalinami a nánosy po zemětřesení z 8. století, proto se tady někdy hovoří o druhých Pompejích.

Pozornost turistů poutá rozsáhlé oválné náměstí, tzv. Agora, tři amfiteátry, velký Hipodrom, kde se stále konají historické závody koňských spřežení. Nelze přehlédnout monumentální chrámy boha Dia či bohyně Artemis. Ten druhý se pyšní sloupovým nádvořím a majestátní bránou. Prohlídka zmíněných památek byla docela vyčerpávající a vedro nepolevovalo. Rádi si tedy na chvilku oddechneme v autobuse.

Z křižáckého hradu dohlédnete do Libanonu a Izraele

Čekala nás kratší cesta krajinou mezi plantážemi a palmovými háji do městečka Aljun. Tady se nachází jeden z nejvýznamnějších středověkých křižáckých hradů této oblasti. Původně se jednalo o islámskou pevnost postavenou koncem 12. století na obranu proti křížovým výpravám z Evropy. Křižáci obsadili hrad ve 13. století, následně zde střežili důležitý úsek jižního údolí Jordánu, nedaleké železné doly a obchodní cesty mezi Jordánskem a Sýrií. Ostatně z hradeb a věží je odtud vidět ještě do Libanonu a Izraele. V samotném městečku u hradu se nachází jeden z nejstarších minaretů v Jordánsku.

V dalších dnech nás čekaly návštěvy mnoha památných míst a některých přírodních zajímavosti této blízkovýchodní země. Příště například zavítáme do města Madaba, na posvátnou horu Nebo a další křižácký hrad Kerak.