Lhostejnost a nezájem provázely průzkumovou akci Nymburského deníku a studentek střední zdravotnické školy, která měla ukázat, jak je veřejnost schopna poskytnout první pomoc. Z několika desítek lidí, kteří prošli kolem naší figurantky Alexandry Hruškové u pošty na nymburském náměstí, se jen jediná žena zeptala, jestli dívka ležící na chodníku nepotřebuje pomoc.

Většina lidí si Alexandry na zemi ani nevšimla, přestože měla bledý obličej a perfektně nalíčené rty do fialova. Ostatní například prohlašovali, že nemají čas nebo by to neuměli, a v klidu odkráčeli dál. „Mám na to slabou povahu, asi by ten člověk umřel…,“ zněla dokonce jedna z odpovědí.

Přesto se ale našli i ti zodpovědní. První žena, která byla ochotna ověřit si své dovednosti při manipulaci s figurantkou, sice nechtěla zveřejnit své jméno, ale ochotně poklekla a Alexandru s pomocí Míly Dědkové a Ivy Jíchové ze zdravotní školy úspěšně uložila do stabilizované polohy. Stejně ochotně masírovala srdce a poskytla umělé dýchání nafukovací „andule“.

Jediná kolemjdoucí, Eva Habartová, projevila sama zájem. „Proč tady ta dívka leží? Nepotřebuje pomoc?“ ptala se a ihned se do našeho testu zapojila. „To by měla být povinnost každého. Nikdy nikdo neví, co se může stát jemu,“ řekla a pustila se s Alexandrou do stabilizované polohy.

Podle odborníků je velmi důležité vždy pomoci, i když ten dotyčný nemá nejlepší znalosti. Pro postiženého to mohou být zásadní vteřiny jeho bytí nebo nebytí. Své o tom ví lékař nymburské záchranky Petr Pěnička. „Lepší je udělat alespoň něco, i když ne úplně správně, než nedělat nic,“ uvedl s tím, že když má člověk oběhovou zástavu, může pro něj nezájem druhých před příjezdem záchranky znamenat i smrt.

Ajaké jsou tři základní pravidla? Petr Pěnička doporučuje nejdříve se na místě rozhlédnout, jestli nehrozí další nebezpečí, potom zjistit, zda ležící člověk dýchá, a zkontrolovat puls. Podle svých znalostí se pak pokusit dýchání i puls obnovit a zavolat záchranku.