Na úvod je třeba na rovinu říct: pokud řidič potřebuje projet lázeňské město co nejrychleji a není jeho cílem, pak je skutečně k nervům nejšetrnější objet město po okolních silnicích, ideálně po spojnici mezi Nymburkem 
a Kolínem, kolem čtvrti Kluk.

Pokud je však cesta přes Poděbrady nezbytná, pak je třeba připravit se na pravděpodobné zdržení.

Ve směru od Nymburka přes Babín a Velké Zboží číhá první zákaz za mlékárnou na křižovatce Husovy a Mánesovy ulice. Objížďka pak vyvede neznalé šoféry k nádraží a na Riegrovo náměstí a na původní tepně vyjedou až U Soudku, tedy daleko za centrem.

Ti znalí si samozřejmě 
z Mánesovy odbočí doprava do menších uliček, kudy 
k centru pohodlně prokličkují. Ostatní pak zpravidla tvoří frontu u semaforu stále v Mánesově ulici a pokud nejsou až hluboko vzadu, mohou pozorovat dělníky, kteří v těchto dnech zcela jasně vytyčují nový kruhový objezd navazující na dodělávaný nadjezd.

Když se rozsvítí zelená, jede se v pouze v jednom pruhu bez možnosti kamkoliv zahnout. Po pravé ruce je také opravovaná ulice Dr, Horákové, vlevo rostoucí nadjezd, a tak se řidič rázem ocitne až u nádraží. Pravidelní jezdci si už zvykli na parkoviště místo autobusových terminálů 
i na to, že hlavní už není směrem vpravo na Riegrovo náměstí, ale rovně ke sklárnám. Někomu možná pomůže, když napíšeme rovnou k hospodě 
U Sparťana.

A jsme u přejezdu na Žižkov a křižovatce Družstevní s Jiráskovou. Pokud přijíždíme od nádraží, nezbývá, než dát se přikázaným směrem jízdy vpravo. Žižkováci si tak s nelibostí prohlédnou vrátnici skláren, proti níž se na trojúhelníku elegantně otočí a zamíří v protisměru opět k přejezdu.

Hned za ním je další změna. Už nelze zahnout přímo vlevo do ulice Budovcova kolem trafiky. Tam už je kus zeleně 
a několik parkovacích míst. Ale nedá zase tolik práce ujet dvacet metrů, zahnout vlevo 
a pak hned vpravo do zmíněné Budovcovy. To už lze.

Stejně tak lze do Budovcovy nezahnout a pokračovat opravenou ulicí Za Nádražím. Ale jen k Domu dětí a mládeže Symfonie. Tam je další zátaras a kulatá bílá značka s červeným orámováním. Tady se opravuje jak silnice, tak se připravuje napojení na už zmiňovaný nadjezd.

Kdo chce vidět, jak postupují finální práce na jednom 
z největších poděbradských projektů posledních let, musí si vystoupit a jít se podívat pěšky. Diskutovaný železniční přejezd je fakticky zatím stále nedotčený, kromě příjezdových silnic. Zato kolem něj je to k nepoznání. Kde vlastně byl předtím ten třešňový sad? A je tu ještě někde ten základní kámen, na který slavnostně loni klepal jeden 
z malých Žižkováků?

Člověk se ale nechce plést mezi chlapíky, kteří stále jezdí se stroji, kopou a brousí. 
I když bylo už skoro šest večer.

Samozřejmě to není kompletní výčet uzavírek a změn, které se na území Poděbrad dějí. Ale ty ostatní potkají jen místní, kteří se jim se znalostí „domácího hřiště" dokáží vyhnout. Pro přespolní by to jako základní „kuchařka" mohlo stačit.